Dětští uprchlíci řecké občanské války v Polsku: 1948-1962

Abstract

Diplomová práce se zabývá osudy řeckých a slavomakedonských dětí, které byly během řecké občanské války (1946-1949) evakuovány do Polska. Za účelem výchovy a vzdělávání dětí byla zřízena speciální výchovná střediska, která se v prvních letech nacházela na několika místech v Dolním Slezsku. S rokem 1952 byla většina dětí přesunuta do střediska v Policích. Na základě dokumentace z polských archivů v kombinaci s memoáry a sekundární literaturou práce analyzuje průběh pobytu dětských uprchlíků v Polsku v letech 1948 až 1962, jejich kulturní adaptaci v hostitelské zemi a integraci do polské společnosti. První fáze pobytu dětských uprchlíků v Polsku, tj. do roku 1951, se vyznačovala jejich izolací a přesvědčením o brzkém návratu do vlasti. Aby se z dětí stali bojovníci, tak jak plánovali řečtí komunisté, bylo nezbytné zlepšit jejich zdravotní stav ovlivněný traumatem války a nuceného přesunu, a politicky je indoktrinovat. Analýza nicméně ukazuje, že výchova a vzdělávání ve střediscích paradoxně přispívala k jejich kulturní adaptaci a integraci v podstatě hned od příjezdu do země. Ve škole byla dětem vštěpována řecká národní identita formovaná indoktrinací, ale také se seznamovaly s polštinou a polskou kulturou. Vzhledem k jazykové bariéře byla adaptace do polského kulturně-jazykového prostoru nejprve...

The thesis deals with the fate of Greek and Slav-Macedonian children who were evacuated from Greece to Poland during the Greek Civil War (1946-1949). In order to raise and educate the children, special educational centres were established, which in the first years were located in several places in Lower Silesia. In 1952, most children were moved to the centre in Police. Based on archival sources from Poland combined with memoirs and secondary literature, the thesis analyses the course of the child refugees' stay in Poland in 1948-1962, their cultural adaptation in the host country, and their integration into Polish society. The first phase of the child' stay in Poland, i.e. until 1951, was characterised by their isolation and the conviction of an early return to their homeland. In order to turn the children into fighters, as the Greek communists planned, it was necessary to improve their health, affected by the traumas of war and forced displacement, and to indoctrinate them politically. Nevertheless, the analysis shows that the education and training in the centres paradoxically contributed to their cultural adaptation and integration essentially from the moment of arrival. In school, the children were instilled with the Greek national identity, shaped by indoctrination, but also introduced to the...