Transkulturní potenciál japonské populární kultury

Abstract

Cílem práce je vyhodnotit do jaké míry, pokud vůbec, je japonská populární kultura, respektive její vybrané části, přenositelná do jiného kulturního prostředí. Práce vychází z hypotézy, že japonská populární kultura je relativně snadno přenositelná a slouží jako nástroj kulturní diplomacie. Nejprve práce analyzuje vybrané přístupy intepretace populární kultury a koncepty kulturní globalizace, hybridizace a transkulturality, přičemž zvláštní pozornost věnuje konceptu mukokuseki, s nímž pracují Kóiči Iwabuči a Sun Jung. Dále nastiňuje vývoj japonské populární kultury na pozadí formování teorií o výlučnosti japonského etnika zvaných nihondžinron. Závěrem hodnotí, do jaké míry se japonská popkultura stala nástrojem šíření japonské kulturní diplomacie s konkrétními příklady její přenositelnosti. Klíčová slova: Japonsko, populární kultura, transkulturalita, hybridizace, anime, manga, soft power

The aim of this thesis is to examine to what extent, if at all, Japanese popular culture, or selected parts of it, is transferable to other cultural environments. The thesis is based on the hypothesis that Japanese popular culture is relatively easily transferable and serves as a tool of cultural diplomacy. The thesis analyses selected interpretations of popular culture and the concepts of cultural globalisation, hybridisation and transculturality, paying special attention to the concept of mukokuseki used by Koichi Iwabuchi and Sun Jung. It outlines the development of Japanese popular culture hand in hand with the formation of theories of Japanesse ethnic exclusivity called nihonjinron. Finally, it assesses the extent to which Japanese pop culture has become a tool for the dissemination of Japanese cultural diplomacy with examples of its transferability. Keywords: Japan, popular culture, transculturality, hybridisation, anime, manga, soft power