Přerod šperku od Georga Simmela po současnost

Abstract

Předmětem této bakalářské práce je přiblížit vývoj uměleckého šperku v tomto století. V této době došlo k osamostatnění ozdoby od jejího původního účelu. Ozdoba přestala reprezentovat jasné hodnoty a obdobně jako řada jevů ve společnosti začala být i ona mnohoznačnou. V tekuté době1 bez záchytných bodů a pevných vztahů v čase, ve kterém původní hodnoty přestávají být závazné a vše je až úzkostlivě křehké, se stal také šperk tekutým. Dříve jasné formy a pravidelné struktury nahradila amorfní podoba. Současný šperk žongluje nad vlastním sebeurčením a protéká na pomezí užitkového a uměleckého předmětu víc, než kdy dřív. Tato bakalářská práce se snaží tento vývoj zachytit a upozornit na změny, které ho přináší. Prvotním úkolem šperku totiž přestává být zdobení lidského těla. Stává se jím prosazování sebe sama a své vlastní individuality. Šperk přestává být podtržením krásy nositele, chce být samotným objektem pozorování. Vstupuje do prostoru těla s potřebou vlastního místa, prosazení a tedy i metafyzického sebeurčení v kontextu a historickém vývoji. Klíčová slova estetická funkce, moderní žena, ornament, ozdoba, sociologie, šperk 1 Termín polsko-britského sociologa židovského původu Zygmunta Baumana (1925-2017).

The subject of this bachelor thesis is to present the development of artistic jewellery in this century. In this period, the ornament became independent from its original purpose. Ornaments ceased to represent clear values and, like many phenomena in society, they became ambiguous. In a fluid time1 without clues and fixed relationships, in a time in which the original values cease to be binding and everything is anxiously fragile, jewellery has also become fluid. Previously clear forms and regular structures have been replaced by an amorphous form. Contemporary jewellery juggles over its own self-determination and flows more than ever between utilitarian and artistic object. This bachelor's thesis seeks to capture this development and highlight the changes it brings. The primary purpose of jewellery is no longer to adorn the human body. It becomes the assertion of itself and of its own individuality. Jewellery ceases to be an accentuation of the wearer's beauty; it wants to be an object of observation itself. It enters the space of the body with the need for its own place, assertion and therefore metaphysical self- determination in the context and historical development. Keywords aesthetic function, jewellery, modern woman, ornament, sociology 1 A term coined by Polish-British sociologist of Jewish...