Slavjanofilství a slavjanofilské paradigma v ruské filosofii 19. století

Abstract

Disertační práce se zabývá postavením slavjanofilství v rámci ruské filosofie 19. století. Je v ní kriticky analyzován fenomén slavjanofilství a popsány hlavní motivy myšlení nejvýznamějších teoretiků hnutí A. Chomjakova a I. Kirejevského. Slavjanofilství charakterizuje jako specifické myšlenkové paradigma, které se opírá o tři základní motivy - představu organické celistvosti, náboženství jako základní faktor a autonomie entit. Ukazuje další vývoj tohoto paradigmatu v ruském myšlení 19. století na příkladu A. Grigorjeva, N. Strachova, N. Danilevského, K. Leonťjeva a V. Solovjova. Poukazuje na další existenci tohoto paradigmatu v dalším vývoji ruského myšlení.

The dissertation concerns position of the Slavophilism within Russian philosophy of the 19th century. The Slavophil phenomenon is critically analyzed and main principles of most significant theoreticians such as A. Khomiakov and I. Kireevsky are described. The Slavophilism is characterized as specific intellectual paradigm based on three major grounds - organic wholeness concept, religion as a basic factor and autonomy of entities. It shows following evolution of this paradigm in Russian mind of the 19th century in case of A. Grigoriev, N. Strakhov, N. Danilevsky, K. Leontiev and V. Soloviev. The other existence of the paradigm in other development of Russian mind is pointed out.