Rozhodovací procesy a kvalita života u nemocných v intenzivní péči

Abstract

The development of intensive care during last several decades has brought the ability to increase patients survival and quality of life (QOL) however new tasks and concerns especially in ethics occured. Emerging imbalance among therapeutical options and economic resources together with false optimism of physicians and public regarding "borderless" possibilities of medicine started the discussion about allocation of resources to patients in whom real hope for improvement of medical status or quality of life could be anticipated. Intensive care can prolong dying often associated with distress and loss of dignity that is in contradiction to ethic principles and the main right of human. Withdrawing organ support techniques that is considered as a futile, inappropriate and without chance to improve clinical outcome is in accordance with ethic rules. In this situation, the principal goal of medicine, preserving life and health is no longer affordable therefore it is necessary to change our effort to ensure basic patient's physical, psychological, social and spiritual needs with accent to respect dignity. The aim of PhD theses was: - to define areas and key principles regarding end-of-life decision (EOLD) making in intensive care, - to identify factores affecting short and long-term outcome (surviving and quality...

Rozvoj intenzivní medicíny v posledních dvaceti letech sebou přinesl nejen možnost příznivého ovlivnění dříve neřešitelných stavů, současně ale sebou přinesl zcela nové problémy medicínské, etické i ekonomické. Narůstající rozpor mezi možnostmi medicíny a ekonomickými zdroji a současně neoprávněný optimismus lékařů i veřejnosti o neomezených možnostech medicíny vedl k zahájení diskusí o alokaci dostupných zdrojů těm nemocným, kde lze očekávat reálnou naději na zlepšení stavu s přežitím a dosažením přijatelné kvality života. Intenzivní péče může vést k prodlužování umírání s utrpením a strádáním, mnohdy provázeném ztrátou důstojnosti nemocného, což je v přímém rozporu s etickými principy a základními právy člověka. Vysazení těch postupů, které se jeví při pečlivém odborně podloženém zdůvodnění jako zcela marné, neúčelné a které nemohou zvrátit jednoznačně nepříznivou prognozu nemocného, je v souladu s etickými principy medicíny. V případě nemožnosti splnění základních léčebných cílů, kterými je zachování života a zdraví nemocného, je nutné cíle přehodnotit a stanovit nové, kdy je lékařské a ošetřovatelské úsilí zaměřeno na zajištění komfortu nemocného ve všech aspektech (zabezpečení základních fyzických, psychologických, sociálních a duchovních potřeb) s důrazem na respektování důstojnosti nemocného. Cílem...