Postava umělce v románu 40. let 20. století

Abstract

(česky) Práce analyzuje především dva romány o umění napsané a vydané ve čtyřicátých letech 20. století, Doktora Fausta [1947] Thomase Manna a Hru se skleněnými perlami [1943] Hermanna Hesseho. Ve třech částech je postupně představeno metodologické východisko, prominentně zaměřené na postavu ve vyprávění v jejím hodnotovém rozměru a v podobě umělce, dále intermediální aspekt románů, charakteristický především hudebností a intertextualitou a denotující širší kulturní pole, a reflexivní prvek, který jak typ postavy, tak její kulturní svět zpochybňuje, a tak aktualizuje. Text tedy podává ucelený rozbor způsobů, jak románové texty tematizují umění a jeho roli ve společnosti, což je analyzováno jako historicky podmíněný fenomén "krizové" doby, ale také jako univerzální princip kontinuity kultury.

(in English): The thesis analyses mainly two novels about art written and published in the 1940s, Thomas Mann's Doctor Faustus [1947] and Hermann Hesse's The Glass Bead Game [1943]. In three parts, I gradually present a methodological ground, prominently focused on the character in the narrative considering its dimension of values and in the form of the artist; then the intermedial aspect of the novels, characterized mainly by musicality and intertextuality and denoting a wider cultural field; and the reflexive element, which both questions the character type and its cultural world and thus actualizes it. The text thus presents a comprehensive analysis of the ways in which fictional texts thematise art and its role in society, which is analysed as a historically conditioned phenomenon of the period of "crisis", but also as an universal principle of cultural continuity.