Reakce ptačích predátorů na automimikry u ploštic z čeledi Lygaeidae

Abstract

Automimicry, or intraspecific variation in defence mechanisms in aposematic prey, is very common in nature. Especially in chemically protected prey. This study contains two experiments. The first experiment investigated the reaction of naive predators, which were Great tits (Parus major), to automimetic prey. The prey was the black-and-red-bug (Lygaeus equestris). The tits were divided into three experimental groups and each group was presented with three bugs that were fed on an artificial diet with different amounts of cardenolides. The control group was presented with prey that had no cardenolides in the diet. The group tested with the low concentration received bugs that fed on a diet with a low concentration of cardenolides and the group tested with the high concentration received bugs that fed on a diet with a high concentration of cardenolides. In a generalization test, all groups were then offered a single firebug (Pyrrhocoris apterus). It was found that the group tested with the high concentration experienced a higher rate of aversive learning. This group also killed and consumed fewer firebugs than the other two groups. The group tested with high concentration generalized most to novel red-and-black prey because they were least likely to attack the firebug. The second experiment tested...

Automimikry, neboli vnitrodruhová variabilita obranných mechanismů u aposematické kořisti, jsou v přírodě velice častým jevem. Zejména pak u chemicky chráněné kořisti. Tato práce obsahuje dva experimenty. První experiment sledoval reakci naivních predátorů, kterými byly sýkory koňadry (Parus major), na automimetickou kořist. Kořistí byly ploštičky pestré (Lygaeus equestris). Sýkory byly rozděleny do třech experimentálních skupin a každé skupině byly předkládány tři ploštice, které byly krmeny na umělé potravě s rozdílným množstvím kardenolidů. Kontrolní skupině byla předkládána kořist, která neměla v potravě kardenolidy. Skupina testovaná s nízkou koncentrací dostávala ploštice, které se živily na potravě s nízkou koncentrací kardenolidů a skupina testovaná s vysokou koncentrací dostávala ploštice, které se živily na potravě s vysokou koncentrací kardenolidů. V rámci generalizačního testu pak byla všem skupinám nabízena jedna ruměnice pospolná (Pyrrhocoris apterus). Bylo zjištěno, že u skupiny testované s vysokou koncentrací docházelo k rychlejšímu averznímu učení. Tato skupina také zabila a konzumovala méně ruměnic, než druhé dvě skupiny. Skupina testovaná s vysokou koncentrací nejvíce generalizovala na novou černo-červenou kořist, protože měla nejmenší pravděpodobnost útoku na ruměnice. Druhý...