Role protilátek proti HLA a non HLA antigenům pro transplantace orgánů.

Abstract

Rejekce je významnou komplikací po transplantaci a také za jeden z hlavních důvodů ztráty funkce štěpu. Je vyvolána odpovědí imunitního systému příjemce orgánu na základě setkání s neshodnými HLA (Human Leukocyte Antigen) a non HLA antigeny dárce. Na tomto procesu se podílí všechny složky imunitního systému a podle převahy jednotlivých reakcí lze rejekce rozdělit na T-buňkami zprostředkovanou rejekci (T cell-mediated rejection, TCMR) a protilátkami zprostředkovanou rejekci (antibody-mediated rejection, AMR). Rejekce se může vyvinout bezprostředně po transplantaci v akutní formě, či jako chronická forma v průběhu několika, někdy až desítek, let po transplantaci. Diagnostika rejekce se určuje dle klinického obrazu, laboratorních vyšetření (včetně detekce donor specifických protilátek, DSA) a histologického nálezu v biopsiích. Nově jsou využívány znalosti validovaných genových expresí z molekulárního mikroskopu (MMDX) a další diagnostické testy. Jednotlivé fenotypy rejekce jsou hodnoceny a revidovány dle mezinárodní patologické klasifikace. Tato práce byla zaměřena na analýzu imunologických faktorů ve vztahu k T-buňkami a protilátkami zprostředkované rejekci po transplantaci orgánů. Zabývá stanovením DSA v relaci k predikci, diagnostice a léčbě rejekce u pacientů po transplantaci srdce. Dle získaných...

Rejection is a significant complication after transplantation and one of the main reasons for loss of graft function. It is triggered by the response of the organ recipient's immune system based on the recognition of mismatched HLA (Human Leukocyte Antigens) and non-HLA antigens of the donor. All components of the immune system participate in this process, and according to the predominance of individual reactions, rejection can be divided into T cell-mediated rejection (TCMR) and antibody-mediated rejection (AMR). Rejection can develop immediately after transplantation in an acute form, or as a chronic form during several to tens of years after transplantation. The diagnosis of rejection is determined according to the clinical status, laboratory tests (including the detection of donor-specific antibodies, DSA) and histological findings in biopsies. The knowledge of validated gene expressions from the molecular microscope (MMDX) and other diagnostic tests has been recently applied. Individual phenotypes of rejection are evaluated and revised according to the international pathological classification. This work focuses on the analysis of immunological factors in relation to T-cell and antibody- mediated rejection after organ transplantation. The thesis deals with the determination of DSA in relation...