Prožité i viděné. Hraběnka Marie Terezie Collaltová, její rod a doba v egodokumentech

Abstract

The bachelor's thesis outlines several chapters from the life of Countess Marie Therese Collalto e San Salvatore (1866-1940), a member of one of the oldest European noble houses, occasional writer, feuilletonist, and author of three so far unpublished memoire texts, which are crucial for this study. Through them, the countess reveals many everyday aspects of life of the nobility in the end of "the long 19th century", as well as some important milestones in the history of her own noble house. Last, but not least, she also describes the functioning of a monastic hospital of the Order of Malta in Sofia (Bulgaria), where she worked as a head nurse during World War I, or the life of European aristocracy between wars, especially in the successor states of the Austro-Hungarian Monarchy. The analysis of these sources - egodocuments - can thus offer a riveting and authentic insight into many subjects of social history, gender history or history of the elites, which have still been neglected by our domestic historiography. This thesis is the first modest attempt to introduce the personality and work of Countess Collalto in her historical context to a contemporary reader. Key words: Collalto, egodocument, aristocracy, World War I, women's history, history of the elites

Předkládaná bakalářská práce nastiňuje několik kapitol ze života hraběnky Marie Terezie Collalto e San Salvatore (1866-1940), příslušnice jednoho z nejstarších evropských šlechtických rodů, příležitostné spisovatelky, fejetonistky a autorky tří doposud nevydaných memoárových textů, jež tvoří osu této studie. Jejich prostřednictvím hraběnka poodkrývá řadu aspektů šlechtické každodennosti na sklonku "dlouhého 19. století" i důležitých mezníků v dějinách vlastního rodu. V neposlední řadě přibližuje čtenářům rovněž fungování řádové nemocnice Maltézských rytířů v bulharské Sofii, kde v letech první světové války působila jako vrchní sestra, či život evropské aristokracie v meziválečném období, zvláště pak v nástupnických státech habsburské monarchie. Analýza těchto pramenů - egodokumentů - tak může nabídnout poutavý a autentický vhled do nejednoho tématu z oblasti sociálních dějin, gender history či dějin elit, jimž tuzemská historiografie zůstává doposud mnoho dlužna. Tato práce je prvním skromným pokusem představit na pozadí dobových souvislostí osobnost a dílo hraběnky Collaltové dnešnímu čtenáři. Klíčová slova: Collalto, egodokument, aristokracie, první světová válka, dějiny žen, dějiny elit