Struktura a funkce síní u obratlovců - srovnávací pohled.

Abstract

The atria are small cavities that receive, store, and then pump blood into the heart chambers. Throughout evolution, the atria and the whole heart have developed from a simple heart tube to a complex four-cavity organ whose rhythm and function can be observed by non-invasive methods. The four-cavity organ can be found in mammals and birds, which belong to the endothermic group, but also in ectothermic crocodiles. In humans, the structures of the atrial appendages, the so-called ears, are of particular interest and may vary in shape between individuals. A three-lobed organ can be found in reptiles and also in amphibians, with two atria and one chamber. Although there is only one chamber, its spongy structure minimizes the mixing of different blood types. Fish have a heart with only two cavities. Despite the differences in the final structure of the heart across vertebrate species, there are common features that are considered essential to ensure normal functions, such as the pectinate muscles. The knowledge arising from this work may contribute to further research, particularly in the context of evolution, physiology, and pathology.

Srdeční síně jsou nevelké dutiny, které slouží k příjmu, uskladnění a následnému pumpování krve do srdečních komor. V průběhu evoluce dochází k změnám srdečních síní i celého srdce z jednoduché srdeční trubice až po komplikovaný čtyřdutinový orgán, jehož rytmus a funkci lze zaznamenávat pomocí neinvazivních metod. Čtyřdutinový orgán lze nalézt u savců a ptáků, kteří patří do skupiny endotermů, ale také u ektotermních krokodýlů. U člověka jsou zajímavé hlavně struktury síňových přívesků, takzvaných oušek, která se mohou u jedinců svým tvarem lišit. Třídutinový orgán lze nalézt u plazů a také u obojživelníků, kde jsou patrné dvě síně a jedna komora. Komora je sice pouze jedna, ale díky své houbovité struktuře dochází k minimálnímu mísení různých typů krve. Srdce pouze se dvěmi dutinami mají ryby. I přes rozdílnou konečnou strukturu srdce napříč jednotlivými druhy obratlovců jsou patrné společné rysy, které jsou považovány za zásadní pro zajištění normálních funkcí, například hřebenité svaly. Poznatky vyplývající z této práce mohou přispět k dalšímu výzkumu zejména v kontextu evoluce, fyziologie a patologie.