Král sarkasmu: analýza humorných promluv Chandlera Binga v televizním seriálu Přátelé

Abstract

This thesis is focused on the analysis of the humorous lines of Chandler Bing from the series Friends (1994-2004). Specifically, it aims to find out how defensible the comedic typification of this character as the "King of Sarcasm" is, i.e., whether sarcasm can really be considered the dominant strategy of Chandler's verbal humor. However, sarcasm is a concept with an ambiguous definition, and for any further investigation it is always necessary to specify how the researcher understands it. Therefore, the work first focuses on summarizing current research in the field of sarcasm, i.e. how different authors define it, especially in relation to irony. The output from the theoretical part of the work consists of two important points: in the discussion of irony, it is the adoption of the theory of contextual inappropriateness, as presented by American linguist Salvatore Attardo. When it comes to the definition of sarcasm, an approach that strictly separates pure sarcasm from irony is defended, following the texts of Polish linguists Marta Dynel and Anna Muszynska. Sarcasm as a category includes non-ironic utterances of a critical, offensive nature, which are at the same time characterized by a certain linguistic or conceptual ingenuity. The subsequent analysis of selected Chandler's humorous utterances...

Tato práce se zabývá analýzou humorných replik Chandlera Binga ze seriálu Přátelé (1994- 2004). Konkrétně si klade za cíl zjistit, nakolik je obhajitelná komediální typizace této postavy jakožto "krále sarkasmu", tedy zda lze sarkasmus opravdu považovat za dominantní strategii Chandlerova verbálního humoru. Sarkasmus je ovšem pojem s nejednoznačnou definicí a pro jakékoliv další zkoumání je vždy potřeba upřesnit, jak mu badatel rozumí. Proto se práce nejprve věnuje shrnutí současného bádání na poli sarkasmu, tj. jakým způsobem jej různí autoři definují, a to především ve vztahu k ironii. Výstupem z teoretické části práce jsou dvě základní východiska: v diskusi o ironii je to příklon k teorii kontextuální nevhodnosti, jak ji představil americký lingvista Salvatore Attardo. V otázce vymezení sarkasmu je pak v návaznosti na texty polských lingvistek Marty Dynelové a Anny Muszynské obhájen přístup, jenž ryzí sarkasmus důsledně odděluje od ironie coby kategorii zahrnující neironické promluvy kritického, útočného rázu, které se však zároveň vyznačují jistou jazykovou či konceptuální důmyslností. Následná analýza vybraných Chandlerových promluv vede ke zjištění, že ironie a sarkasmus hrají roli jen asi ve čtvrtině všech replik v rámci výzkumného vzorku; počet replik ironických a sarkastických je...