Samomluva, šílenství a struktura druhého

Abstract

The ambition of this thesis is to present the phenomenon of soliloquy as a thin line between losing the Other and finding him and to demonstrate that what speaks out of us is not necessarily an echo of madness, but rather a revelation of the other in his absence. Here, self-talk can serve as a situation in which, while we seriously transgress social conventions, we are in a real sense paradoxically claiming the Other, who is woven into us as the structure through which we access the world around us. The analysis of Tournier's novel Friday, or, The Other Island and Deleuze's afterword to this work will show how fundamental the role of the Other is in our approach to the world. These insights will then serve as the basis for an examination of how fundamental the nature of perceived reality is in relation to speech. Key words: soliloquy, madness, loneliness, structure of the other, structure of perception, measure, speech, Deleuze, Sartre, Tournier, Bernhard

Ambicí této práce je představit jev samomluvy jako tenkou hranici mezi ztrátou druhého a jeho nalezením. Názorně zde demonstrovat, že to, co z nás mluví, nemusí být nutně ozva šílenství, ale naopak zjevení druhého v jeho nepřítomnosti. Samomluva zde může sloužit jako situace, ve které sice závažně překračujeme společenské konvence, ale v pravém smyslu se tak paradoxně hlásíme k druhému, který je v nás vetkán jako struktura, skrze níž přistupujeme ke světu kolem. Analýzou Tournierova románu Pátek, aneb lůno Pacifiku a Deleuzova doslovu k tomuto dílu by mělo být ukázáno, jak zásadní roli hraje druhý v našem přístupu ke světu, přičemž tyto poznatky by měly následně posloužit jako základ zkoumání o tom, jak zásadní je povaha vnímané skutečnosti ve vztahu k řeči. Klíčová slova: samomluva, šílenství, samota, struktura druhého, struktura vnímání, měřítko, řeč, Deleuze, Sartre, Tournier, Bernhard