Evapotranspirace rašelinných půd

Abstract

The correct determination of evapotranspiration is critical for the calculation of the water balance. Although research on evapotranspiration in general is already quite advanced, peat soils are so specific that they may require their own unique approach. Hydrologists have a series of calculations and models to determine evapotranspiration, but these are not always sufficiently accurate, especially at higher temperatures. The aim of this thesis was to summarise the existing knowledge of evapotranspiration in peat soils and to determine whether the peat layer thickness has an effect on peat evaporation. The thesis presents a survey of methods for determining evapotranspiration that can be applied to peat soils. The laboratory experiment used a split container, one part of which contained peat and the other part had peat only in the top 7 cm, with quartz sand underneath. The two parts were joined at the bottom with gravel and thus permeable to water. The trend of water loss, soil water potential and soil moisture was monitored. Preliminary results show that peat strength has a clear effect on evaporation. Further research would, among other things, look for a specific height of the peat layer for which the underlying material would no longer have an effect. Key words: evapotranspiration, peat,...

Správné stanovení evapotranspirace je kritické pro výpočet vodní bilance. Přestože výzkum evapotranspirace obecně je již poměrně pokročilý, tak rašelinné půdy jsou natolik specifické, že mohou vyžadovat svůj unikátní přístup. Hydrologové mají k dispozici řadu výpočtů i modelů pro zjištění výparu, které však nejsou vždy dostatečně přesné, zejména v případě vyšších teplot. Cílem práce bylo shrnout dosavadní poznatky o evapotranspiraci rašelinných půd a zjistit, zda má na výpar z rašeliny vliv mocnost rašelinné vrstvy. Práce prezentuje rešerši metod pro určení evapotranspirace, které lze aplikovat pro rašelinné půdy. V rámci laboratorního experimentu byla použita rozdělená nádoba, která v jedné části obsahovala rašelinu a druhá část měla rašelinu pouze ve svrchních 7 cm, pod kterými se nacházel křemenný písek. Obě části byly při dně štěrkem spojené, a tak i propustné pro vodu. Byl sledován vývoj úbytku vody, vodní půdní potenciál a vlhkost půdy. Předběžné výsledky ukazují, že mocnost rašeliny má zřetelný vliv na výpar. Další výzkum mimo jiné nabízí hledat konkrétní výšku vrstvy rašeliny, pro kterou již nebude mít vliv materiál, který je pod ní. Klíčová slova: evapotranspirace, rašelina, rašeliniště, vodní bilance