Vývoj voltametrických metod pro detekci žlučových kyselin a jejich konjugátů

Abstract

The aim of this thesis is to study the electrochemical properties of bile acids and their conjugates. Specifically, cholic acid, chenodeoxycholic acid, taurocholic acid, taurochenodeoxycholic acid, glycocholic acid, and glycochenodeoxycholic acid were studied. The measurements were carried out on a boron-doped diamond electrode in an environment of acetonitrile and perchloric acid, with a water content of 0.55% in the solution by method of cyclic voltammetry. In order for bile acids to be electrochemically active, they must first be dehydrated, which takes place in a reaction with perchloric acid. This reaction requires a relatively long time, so it was accelerated by heating the compounds. The goal of this work was to determine the conditions under which the dehydration products of bile acids can be detected. The water content that can be added to the solution after dehydration to keep the voltammetric signal stable was determined. Furthermore, it was found that the voltammetric determination can be carried out even at a pH that is not extremely acidic in which is the the dehydration carried out. Finally, calibration dependencies were compiled.

Tato práce se věnuje studiu elektrochemických vlastností žlučových kyselin a jejich konjugátů. Konkrétně bylo pracováno s kyselinou cholovou, kyselinou chenodeoxycholovou, kyselinou taurocholovou, kyselinou taurochenodeoxycholovou, kyselinou glykocholovou a kyselinou glykochenodeoxycholovou. Měření probíhala na borem dopované diamantové elektrodě v prostředí acetonitrilu a kyseliny chloristé, s obsahem vody v roztoku 0,55 % metodou cyklické voltametrie. Aby byly žlučové kyseliny elektrochemicky aktivní, je třeba nejprve provést jejich dehydrataci, která probíhá v reakci s kyselinou chloristou. Tato reakce vyžaduje poměrně dlouhý čas, proto byla urychlena zahříváním sloučenin ve vodní lázni. Cílem této práce bylo zjištění podmínek, za kterých lze detekovat vzniklé dehydratační produkty žlučových kyselin. Byl zjištěn obsah vody, který je možný přidat do roztoku po dehydrataci, aby byl voltametrický signál stále stabilní. Dále bylo zjištěno, že voltametrické stanovení lze provést i v pH, které není extrémně kyselé jako to, ve kterém se provádí dehydratace. Na závěr byly sestaveny kalibrační závislosti.