Adaptace rostlin k opylování nočními živočichy

Abstract

Nocturnal pollination is a part of the reproductive process of plants. The night is characterized by changes in abiotic factors, mainly by a decrease in solar radiation and temperature, while plants and pollinators adapt to these conditions. Plants and pollinators adapt to each other throught the process of coevolution. As a result plants present traits preferred by their pollinators. Sets of convergent traits shared by plants pollinated by single functional group are called pollination syndromes and include reward type, scent, colour and flower morphology. The pollination syndromes and other adaptations of plants pollinated by nocturnal pollinators are presented in this thesis, in the context of adaptations of pollinators' senses to nighttime conditions. Simultaneously, it is referred to the evolutionary reasons for the transition of activity to the night. Significant nocturnal pollinators, associated with pollination syndromes include moths, divided into hawkmoths (sphingophily pollination syndrome) and other nocturnal moths (phalaenophily), bats (chiropterophily) and non-flying mammals (therophily). Other important nocturnal pollinators exhibiting adaptations to nocturnal pollination are beetles and nocturnal bees.

Noční opylování je zásadní součástí procesu rozmnožování rostlin. Noc je charakteristická změnami abiotických faktorů, především snížením slunečního záření a poklesem teploty, přičemž rostliny a opylovači se na tyto podmínky adaptují. Rostliny a opylovači se vzájemně přizpůsobují procesem koevoluce. Rostliny v důsledku toho prezentují znaky preferované jejich opylovači. Soubory konvergentních znaků společné rostlinám opylovaných jednou funkční skupinou se nazývají polinační syndromy a zahrnují typ odměny, vůni, barvu a morfologii květu. Polinační syndromy a další adaptace rostlin opylovaných nočními opylovači jsou představeny v této práci, v souvislostech s adaptacemi smyslů opylovačů na noční podmínky. Zároveň je odkázáno na evoluční důvody přechodu aktivity do nočních hodin u rostlin i u živočichů. Významnými nočními opylovači, spojovanými s polinačními syndromy, jsou noční motýli, dělení na lišaje (polinační syndrom sphingofilie) a ostatní noční motýli (phalaenofilie), letouni (chiropterofilie) a nelétaví savci (therofilie). Dalšími významnými opylovači vykazující adaptace v rámci nočního opylování jsou brouci a noční včely.