Teorie umění Josefa Čapka a Carla Einsteina

Abstract

Nezávisle na sobě začínají malíř Josef Čapek a umělecký kritik Carl Einstein psát knihu o africkém sochařství. Oba autory dovede zkušenost s africkou plastikou ke kubismu a úvahám o svébytnosti prostoru uměleckého díla. Disertační práce "Teorie umění Josefa Čapka a Carla Einsteina" proto sleduje a porovnává myšlení o umění a jeho filozofický přesah u těchto dvou autorů. Jde o autory píšící o moderním, mimoevropském či amatérském umění z modernistické pozice "člověka po ztrátě Boha". Nemohou proto platnost umění vysvětlovat na základě již neplatných konvencí a kánonů. Svou sílu, platnost i srozumitelnost nemůže již moderní dílo brát z božského, objektivního a neměnného, nýbrž jak uvidíme, budou díla čerpat svou sílu právě z osobního, pomíjívého a zaujatého.

Independently on each other, the painter Josef Čapek and the art critic Carl Einstein begin to write a book on African sculpture. Both authors are led by their experience with African sculpture to cubism and start to consider the singularity of the space of the artwork. This doctoral thesis therefore traces and compares the thinking about art and its philosophical overlap of these two authors. They write about modern, non-European or amateur art from the modernist position of "man after the loss of God". Therefore, they cannot explain the validity of art on the basis of no longer valid conventions and canons. Modern works can no longer derive their power, validity, and intelligibility from the divine, the objective, and the immutable, but, as we shall see, artworks will derive their power from the personal, the ephemeral, and the biased.