Pokus o ontologickou analýzu koncepce odporu W. Diltheye

Abstract

David SAJVERA Disertační práce: Pokus o ontologickou kritiku koncepce odporu Wilhelma Diltheye Abstrakt Cílem disertační práce je fenomenologické a ontologické rozpracování koncepce odporu Wilhelma Diltheye, kterou tento autor prezentuje v rámci své studie zaměřené na problematiku víry v realitu vnějšího světa jako specifickou předreflexivní zkušenosti oddělení já od vnějšího světa, která se objevuje i u zvířat a již v prenatálních fázích ontogeneze. S ohledem na fenomenologické a ontologické rozpracování sledujeme recepci jeho koncepce u dalších autorů. Podnětnou kritickou antitezi je Heideggerova kritika Diltheye v Bytí a času, kde je odpor odmítnut jako ontický pojem. Podle Heideggera je odpor charakteristikou nitrosvětského jsoucna, ale nemůže přispět k ontologickému vymezení "světa". Odemčenost světa předchází nutně zkušenosti odporu a klíčovou roli zde hraje také existenciální struktura Sorge. Podnětnou revizi původní Diltheyovy propozice pojmu provedl Max Scheler, který se snaží očistit pojem odporu od zjevně ontických propozic (zejména vůle). Analyzuje odpor jako komplexní resistenci kladenou celku osoby chápané jako nesubstanciální, monarchicky organizovaná jednota aktů. Podle Schelera se svět odemyká v rytmickém střídání odporu a jeho ustání. Scheler sleduje současnou realizaci osoby a světa,...

An attempt at an ontological critique of Wilhelm Dilthey's conception of resistance The starting point of the paper is Wilhelm Dilthey's conception of resistance as a pre-reflective experience of separation of the Self and the outer world. This emerges in the very early (prenatal) stages of ontogenesis and forms the basis of our belief in the reality of outer world. We try to explicate Dilthey's insights more precisely by pursuing the interpretation of his conception by other authors, confronting it with a phenomenological approach and reflecting on the possibilities of ontological grounding of the term. Dilthey's analysis of resistance met with explicit responses from Martin Heidegger and Max Scheler, and became one of the main topics of a debate between them, triggered by Scheler's response to Being and Time. Heidegger rejects Dilthey's concept of resistance, claiming that resistance is characteristic of an ontic entity, but it never characterizes the world in the ontological sense. Resistance always presupposes the disclosure of the world, and also disclosed is that which our will or instinct aim for. A key role here is played by the existential structure of Sorge. Scheler revises Dilthey's original concept and purifies it from some untenable ontic characteristics (e.g. resistance as a content...