O antiliberálním obratu v české politice

Abstract

Druhá dekáda nového milénia přináší politický otřes - antiliberální obrat. Jeho představitelé reagují na krizi liberální globalizace, zpochybňují přitom i liberální ústavnost. Tato práce se zaměřuje na to, jak se konec dlouhých devadesátých let projevuje v Česku, kde zůstával porevoluční konsenzus dlouho stabilní. To už není pravda. Nevypadává se cestou přemýšlí o úpadku demokracie, vychází z teorií o post-demokracii a snaží se zrekonstruovat, kde vidí různé politické proudy problém stávajícího systému, kde hledají legitimitu, jak pracují s porevolučním vývojem. Definuje liberální devětaosmdesátníky, technokratické populisty, nové etatisty a národní konzervativce.

The second decade of the new millennium brings a political upheaval known as the "anti-liberal turn." Its proponents respond to the crisis of liberal globalisation and question liberal constitutionalism. This paper focuses on how the end of the long 1990s is manifesting itself in the Czech Republic, where the post- revolutionary consensus has long remained stable. This is no longer true. Instead of following the "backsliding paradigm", it draws on theories of post-democracy to try and reconstruct how different political discourses see the problem of the existing system, where they seek legitimacy, and how they work with post-revolutionary developments. The paper defines four political groups: liberal '89s, technocratic populists, new statists, and national conservatives.