Patočkovy estetické interpretace Hegelových filozofických a estetických úvah

Abstract

V diplomové práci se zabývám Patočkovým pojetím umění na základě časovosti. Patočka se ve své filozofii umění vztahuje k Hegelově tezi o minulostní povaze umění a s odkazy na Hegelovu filozofii času a Hegelův popis zkušenosti s krásným předmětem formuluje teorii umění založeného na původní časovosti. Později však toto pojetí zpochybňuje, což nabízí prostor k úvahám o podstatě umění, a především o tom, jakým způsobem se umění v průběhu vývoje lidstva měnilo. K postihnutí této problematiky využívám Patočkovo pojetí subjektivity, mýtu, dramatičnosti a epičnosti, které řeším na základě Patočkova pojetí času jako jednoty časových dimenzí. V poslední části práce se věnuji Patočkovým vyjádřením o současném umění, jeho blízkosti k životu, a ne zcela jednoznačné tezi o potenciálu současného umění vymanit se z epické vázanosti.

In the thesis I deal with Patočka's conception of art on the basis of temporality. In his philosophy of art, Patočka relates to Hegel's thesis on the past nature of art and, with references to Hegel's philosophy of time and Hegel's description of the experience of the beautiful object, formulates a theory of art based on original temporality. Later, however, he challenges this conception, which offers a space for reflection on the nature of art and, above all, on the ways in which art has changed in the course of human development. I use Patočka's notion of subjectivity, myth, drama and epicness to address this issue, which I discuss on the basis of Patočka's notion of time as a unity of temporal dimensions. In the last part of the thesis, I focus on Patočka's statements about contemporary art, its proximity to life, and the not entirely clear thesis about the potential of contemporary art to break free from epic binding.