Stalker a Annihilation: Zóna jako objekt filmové ekokritiky

Abstract

This bachelor's thesis tries to encourage a dialogue between Timothy Morton's ecological theory and the possibilities of film ecocriticism. Morton's focus lies in the basic premise of ecological thinking - the interconnectedness of all beings and objects in a decentralized, unstable net of relationships - and the ways in which this principle can be reflected in the very form of critical analysis. This form tries to accommodate for the "radical intimacy" of ecological existence by anticipating the encounter of non-identicial phenomena, undermining any fixed framework through which to describe our material enmeshment in the environment. The ecological thought, as Morton describes it, is therefore not defined by what we think, but by how we think - in the same way, this thesis tries to search for a way to conceptualize ecocriticism not through its thematical focus on the representation of nature or environmental issues, but through its effort to think ecologically about the medium. The films Stalker and Annihilation, and mainly their shared motive of an area of land, stricken by an extraterrestrial entity, serve as paradigmatic images of place that emphasize the instability, creativity and unpredictability of matter itself. I also claim that the experience of characters inside this area can be...

Bakalářská práce se pokouší vést dialog mezi ekologickou teorií, kterou rozvíjí Timothy Morton, a možnostmi filmové ekokritiky. Morton se zaměřuje na základní východisko ekologického uvažování - tedy propojenost všech bytostí a objektů do decentralizované, dynamické sítě vztahů - a způsob, jakým se tento princip může propisovat do samotné formy kritického myšlení. Tato forma se "radikální intimitě" ekologické (ko)existence přizpůsobuje svou anticipací setkání s ne-identickými fenomény, jež podrývají jakýkoliv fixní rámec, skrze nějž můžeme svou materiální zapletenost v životním prostředí popsat. Ekologická myšlenka, jak o ni píše Morton, tedy není vytyčená tím, o čem přemýšlíme, ale jak přemýšlíme - stejně tak se tato práce tedy pokouší nalézt způsob, jakým můžeme filmovou ekokritiku koncipovat nikoliv skrze její tematické zaměření na reprezentaci přírody a environmentální problematiky, ale skrze snahu o médiu přemýšlet ekologicky. Dvojice filmů Stalker a Annihilation a především jejich sdílený topos krajinné oblasti, kterou zasáhlo mimozemské těleso, slouží jako paradigmatické obrazy místa, které zdůrazňují nestabilitu, tvořivost a nepředvídatelnost samotné hmoty. Práce dále tvrdí, že prožitek postav uvnitř této oblasti můžeme chápat jako svébytný percepční režim, který charakterizuje decentrace...