Las Sinsombrero - zapomenuté umělkyně očima vzpomínek Conchy Méndez a Maríi Teresy León.

Abstract

"One day, Federico, Dalí, Margarita Manso and I had the idea to take off our hats..." This is the beginning of a quote by the surrealist painter Maruja Mallo about a small rebellion realized during a stroll around Puerta del Sol, which gave its name to a whole generation of women artists who have been forgotten throughout history. Las Sinsombrero, the ones without hats, were women creating in the 1920s and 1930s, in the so-called Silver Age of Spanish literature, side by side with their famous male counterparts of the Generation 27. The legacy of Maruja Mallo, Concha Méndez, Rosa Chacel, María Zambrano, Ernestina de Champourcín, María Teresa León, Josefina de la Torre, Carmen Conde, Ángeles Santos, Margarita Manso, María Blanchard and Marga Gil Roësset can be found not only in the field of literature, but also painting, sculpture, film and philosophy. This thesis focuses on two authors selected from their midst, namely poet Concha Méndez and writer María Teresa León. It aims to introduce this forgotten generation with the help of their own memories, captured in in the book assembled by Concha Méndez's granddaughter Paloma Ulacia Altolaguirre, Concha Méndez. Memorias habladas, memorias armadas, in her poetry and in María Teresa León's autobiographical work Memoria de la melancolía. By focusing on...

"Jednoho dne nás, Federika, Dalího, Margaritu Manso a mě, napadlo sundat si klobouk..." Tak zní začátek citátu surrealistické malířky Marujy Mallo o drobné rebelii uskutečněné při procházce po náměstí Puerta del Sol, jež dala vzniknout pojmenování celé jedné generace umělkyň, na něž se v průběhu historie zapomnělo. Las Sinsombrero, ty bez klobouku, byly ženy tvořící ve 20. a 30. letech dvacátého století, v takzvaném Stříbrném věku španělské literatury, bok po boku svých známých mužských protějšků z Generace 27. Odkaz Marujy Mallo, Conchy Méndez, Rosy Chacel, Maríi Zambrano, Ernestiny de Champourcín, Maríi Teresy León, Josefiny de la Torre, Carmen Conde, Ángeles Santos, Margarity Manso, Maríi Blanchard či Margy Gil Roësset nalezneme nejen na poli literatury, ale také malířství, sochařství, filmu a filozofie. Tato práce se zaměřuje na dvě z jejich řad zvolené autorky, konkrétně básnířku Conchu Méndez a spisovatelku Maríu Teresu León. Dává si za cíl přiblížit tuto zapomenutou generaci za pomoci jejich vlastních vzpomínek zachycených v knize zkompletované vnučkou Conchy Méndez Palomou Ulacií Altolaguirre Concha Méndez. Memorias habladas, memorias armadas, v její básnické tvorbě a v autobiografickém díle Maríi Teresy León Memoria de la melancolía. Zaměřením se na autobiografickou literaturu se práce...