Vliv starších architektonických tradic islámského světa na architekturu káhirských mešit od počátku 19. století po současnost

Abstract

This dissertation focuses on the continued influence of older architectural traditions of the Islamic world, or the tendency of architects to refer to these traditions, on mosque architecture in Cairo from the beginning of the 19th century to the present day. It not only provides answers as to what role this phenomenon has played and how this has manifested itself, but also to the reasons behind it, proving that a key factor was the involvement of European architects, influenced by historicism, who were active in Egypt during the 19th century. The core part of the work consists of sixteen case studies divided into four subperiods. For each, specific older traditions are identified, which served as the architect's source of inspiration. Based on a description and analysis of the buildings, this work traces the gradual changes in the approaches of the architects and their adoption of elements, forms and solutions. The results reveal that these approaches were guided by the concurrent influence of Western architecture, i.e. historicism, later modernist architecture, postmodernism, and the global architectural trends resulting from them. The modern architecture of Cairo's mosques is therefore largely determined by the conflict between tradition and modernity.

Tato disertační práce se věnuje jednomu konkrétnímu fenoménu v rámci káhirské architektury mešit od počátku 19. století do současnosti, a sice kontinuálně se projevujícímu vlivu starších architektonických tradic islámského světa, respektive tendenci architektů na tyto tradice odkazovat. Odpovídá na otázku, jakou roli hraje tento fenomén v káhirské architektuře mešit zvoleného časového horizontu, a jakým způsobem se projevuje. Zaměřuje se na příčiny jeho existence a kontinuity, přičemž dokládá, že zásadním faktorem bylo působení historizujícími tendencemi ovlivněných architektů evropského původu v 19. století. Jádrovou část práce tvoří šestnáct případových studií rozdělených do čtyř dílčích období. U každé z nich jsou identifikovány konkrétní starší tradice, z jejichž odkazu architekti čerpali a čerpají. Na základě popisu a analýzy těchto staveb práce sleduje postupné změny v přístupu architektů k užívání přejatých prvků, forem a řešení. Odhaluje, že tyto přístupy byly usměrňovány současným vlivem západního stavitelství, tj. nejprve evropských historizujících slohů, později moderny a postmoderny a z nich vycházejících globálních architektonických trendů. Moderní architektura káhirských mešit je tak do velké míry určována konfliktem mezi tradicí a modernitou.