Psaní vně logocentrismu (Diskurz, gender, text)

Abstract

Předkládaná disertační práce se pokouší prozkoumat povahu vztahu mezi typem textovosti, již zde nazývám výrazem "ženské psaní", a dominantní diskurzivní praxí naší kultury, jejíž logiku a fungování nejlépe postihuje Derridův výraz falogocentrismus. Ten se vyznačuje celou řadou rysů, např. představou jednoznačného, kontrolovatelného významu, ulpíváním na metafyzice přítomnosti, instrumentálním pojetím jazyka, nárokem na univerzální racionalitu, homogenizací komplexnosti a neuspořádanosti reality, ideologií bezrozporně jednotného, plně sebe-kontrolujícího se Já, antropocentrismem, nepřiznanou privilegovaností vlastní poznávací perspektivy atd. "Ženské psaní" zde tak definuji jako psaní, které se situuje vně domény falogocentrického diskurzu snažíc se problematizovat jeho hegemonický status. "Ženské psaní" tedy v tomto ohledu nepojímám jako cosi vymezeného pohlavím autorky či autora, nýbrž spíše její/jeho genderovanou subjektivitou, její/jeho pozicí v diskurzivní formaci a jejím/jeho vztahem k převažující praxi vypovídání a psaní. Vedle autorek Milady Součkové, Věry Linhartové, Sylvie Richterové a Daniely Hodrové proto do diskuse zařazuji i dílo Bohumila Hrabala. "Ženské psaní", jak je zde vymezuji, především kriticky reflektuje roli jazyka jakožto zásadního prostředí, do nějž je situováno naše uvažování i...

This thesis aims to examine the nature of the relationship between the kind of textual politics, here referred to as a "women's writing", and the dominant discursive practice of our culture, whose logic and functioning is best encapsulated in the Derridean term "phallogocentrism" which can be defined by variety of its characteristics (e.g. by the idea of a singular, fully controlable meaning, the adherence to the metaphysics of presence, simplisticly instrumental understanding of language, the claim for universal rationality, simplisticly homogeneus understaning of essentially complex and messy reality, ideology of a seemlessly homogeneus, fully controlable Self, anthropocentrism, the unacknowledged privileging of its own epistemic perspective etc.). "Women's writing", then, is here defined as that kind of writing which locates itself outside the domain and logic of a phallogocentric discourse, trying to challenge and undermine its hegemonic status. In this respect, "women's writing" is not delimited by the sex of an author, but by his/her gendered subjectivity, by his/her position within the discursive formation and his/her attitude to hegemonic language practices. Thus, besides the Czech writers Milada Součková, Věra Linhartová, Sylvie Richterová and Daniela Hodrová, the writing of a male author Bohumil...