Konstruování fikčnosti - možné světy a jejich autor

Abstract

Cílem naší práce bylo zodpovědět otázku "Jak to, že se fikční svět svému autorovi dává v některých případech s nutností?". Na cestě za zodpovězením této otázky jsme podnikli rozsáhlé zkoumání tzv. teorie fikčních světů, již jsme považovali za vhodnou k řešení této problematiky. Zkoumali jsme nejprve způsob, jakým fikčněsvětová teorie pracuje s pojmem světa. Zjistili jsme, že jej pojímá nekriticky a z velké části metaforicky. V druhé části jsme se pokoušeli odpovědět na otázku, zda fikční svět představuje možný svět tak, jak ho popsal Saul Kripke. Zjistili jsme, že nikoli, a že fikční svět může být možným světem jen v metaforickém smyslu, což právě umožňuje pojem jazyka. Poznali jsme tak řadu vlastností fikčního věta: zjistili jsme, že je neúplný, může být nemožný a především, že má modalitu. Jinými slovy, fikční svět je samostatný systém sám pro sebe, skutečný "svět". Ve třetí kapitole jsme se v rámci zkoumání přístupu ke skutečnosti zabývali pragmatickými teoriemi fungování jazyka, které předkládají více či méně relativistické pojetí pravdy jako kontextuální vázanosti výroku/faktu. Ukázali jsme, že fikčněsvětoví teoretici z těchto teorií zhusta vycházejí a že představa fikčního světa se bez nich téměř neobejde, především proto, že relativistické teorie pravdy umožňují postavit skutečnost a fikční svět na...