Evolution of the preferences of the Council of the European Union in negotiating Transparency Register

Abstract

The thesis examines the evolution of the preferences of the Council of the European Union in the context of the approval of the European lobbying control mechanism, the so-called Transparency Register. In the thesis, the author sets three research hypotheses that seek to prove the influence of three different factors on the positions of the Council, as the last institution to enter the negotiation process. The thesis is based on rational choice theory, specifically the agenda-setting as well as the principal-agent sub-theory. The methodological form of the thesis research is based on the qualitative method of process-tracing, which explains the investigation of the chain of events or decision processes through which conditions are transformed into outcomes. The examination of agenda-setting confirmed the fact that although the Commission as the primary actor of agenda-setting at the EU level has fulfilled this role, it uses only soft power and a diplomatic narrative that lacks authority, which prevents it from convincing the Council to actively cooperate in negotiating the Register. On the contrary, the informal but significant agenda-setting role of the European Parliament, through publicity and inter-institutional dialogue, has achieved that the Council has agreed to the negotiations, even in the...

Práce zkoumá vývoj preferencí Rady Evropské unie v souvislosti se schválením evropského mechanismu kontroly lobbingu, tzv. Rejstříku transparentnosti. Autorka si v práci stanovila tři výzkumné hypotézy, jejichž cílem je prokázat vliv tří různých faktorů na pozice Rady, jakožto poslední instituce, která vstupuje do procesu vyjednávání. Práce vychází z teorie racionální volby, konkrétně z dílčí teorie stanovení agendy a z dílčí teorie principal-agent. Metodologická forma výzkumu práce je založena na kvalitativní metodě process tracingu, která vysvětluje zkoumání řetězce událostí nebo rozhodovacích procesů, jejímž prostřednictvím se podmínky promítají do výsledků. Zkoumání nastolování agendy nám potvrdilo skutečnost, že ačkoli Komise jako hlavní aktér nastolování agendy na úrovni EU tuto roli plní, používá pouze měkkou sílu a diplomatický narativ, který postrádá autoritu, což jí bránilo přesvědčit Radu k aktivní spolupráci v uznání Rejstříku. Naopak, neformální role nastolování agendy Evropského parlamentu prostřednictvím publicity a interinstitucionálního dialogu dosáhla toho, že Rada k jednáním přistoupila, a to i v přísnější podobě, kterou Parlament dlouhodobě prosazoval. Významné zjištění bylo také, že stanovení agendy ze strany rotujících předsednictví Rady EU a předsednické ambice významně...