Řeč jako etika podle Lévinase

Abstract

Řeč je pro Emmanuela Lévinase čistou komunikací s exterioritou, předcházející jazyk jako systém diferencí a referencí. Zde předložená práce se snaží interpretovat tento primát čisté komunikace jako předpoklad takové teorie významovosti, jež by představovala alternativu vůči převládajícímu strukturalistickému přístupu k jazyku jako odosobněnému systému. Korelace mezi významovostí a etikou, jak by bylo lze také popsat podstatu řeči podle Lévinase, navíc implikuje jistý skepticismus vůči čistě teoretickému diskursu, jenž filozofa přivádí k pojetí filozofie jako moudrosti lásky. V závěru práce pak přinášíme výbor z díla filozofa s mentálním postižením Yvesa Aulase, jenž, jak se pokusíme ukázat, pozoruhodným způsobem exemplifikuje lévinasovskou metodu etické redukce teorie.

For Emmanuel Lévinas, language is a pure communication with exteriority, which precedes language as a system of differences and references. The paper here presented attempts to interpretate this primacy of pure communication as a prerequisite of such a theory of "signifying" which would be an alternative against the common structural approach to language as an apersonal system. The correlation between "signifying" and ethics, as would also be possible to describe the essence of language according to Levinas, furthermore implicates certain scepticism against a purely theoretical speech, which leads the author to a conception of philosophy as the wisdom of love. The final section of this paper brings a selection of texts from the work of Yves Aulas, a philosopher with mental disease, who remarkably exemplifies Levinasian method of ethical reduction of theory.