Preklinický výzkum vstřebatelnosti kovových osteosyntetických materiálů in vivo na zvířecích biomodelech

Abstract

Disertační práce se zabývá možností použití biodegradovatelných kovových slitin jako osteosyntetického materiálu v maxilofaciální chirurgii. Hypotéza předpokládá, že slitiny Zn- 1,6Mg i WE43 jsou z hlediska doby vstřebávání i biologických interakcí vhodné k fixaci obličejového skeletu. Experimentální část práce je rozdělena na dvě na sebe navazující fáze. V první fázi byl použit model potkanů k implantaci slitin Zn-1,6Mg a WE43. Cílem bylo srovnání délky jejich degradace a zjištění chování okolní kostní tkáně. V pravidelných intervalech byla zvířata euthanasována, ex vivo byla skenována pomocí cone-beam tomografie ke zjištění degradační periody každé slitiny. Bylo provedeno histopatologické vyšetření ke zjištění reakce kostní tkáně v okolí implantovaného materiálu. Závěr první fáze zhodnocuje, která ze slitin více vyhovuje potřebám osteosyntézy v obličejovém skeletu. Tou je podle výsledků slitina WE43, z toho důvodu je použita ve druhé fázi. Ve druhé fázi byl použit model králíků k implantaci slitiny WE43 a titanu jako srovnávacího vzorku. Cílem bylo porovnání standardního materiálu a slitiny WE43 stran vlivu na hojení kostní tkáně a vhodnosti k implantaci do skeletu. Zvířata byla po implantaci v pravidelných intervalech euthanasována, ex vivo byla použita mikrotomografie ke sledování hojení kostního...

The dissertation is dealing with the option of using biodegradable metal alloys such as osteosynthetic material in maxillofacial surgery, The hypothesis presupposes that Zn-1,6Mg and WE43 alloys are from the viewpoint of the degradation period and biological interactions suitable for fixation of facial skeleton. The theoretical part of the work evaluates current trends in the use of biodegradable metal alloys. It monitors the development of material for osteosynthesis in maxillofacial surgery emphasizing the biological reactions of material and undesirable qualities including their clinical impact. The experiment part of the work is divided in two successive stages. The first stage used the rat biomodel to implant Zn-1,6Mg and WE43 alloys. The aim was to compare the duration of degradation and to receive the reaction of the ambient tissue. The animals were euthanized in regular intervals. They were scanned ex vivo by means of cone-beam tomography to find the degradation period of each alloy. Histopathological examination was performed to receive the reaction of the ambient bone tissue. The conclusion evaluates WE43 alloy is more suitable for osteosynthesis in the facial skeleton according to the results of the first stage. The second stage used the rabbit biomodel for implantation of WE43 and titanium as a...