Autobiography, Subjectivity, and Agency: Dorothy Day's The Long Loneliness

Abstract

Dorothy Day (1897-1980) was a progressive and revolutionary activist who dedicated her life to combating issues of war, poverty, homelessness, and oppressive capitalist policies, yet she continuously stood by essentialist notions of gender and was critical of the gender politics of Emma Goldman, and many second-wave feminist such as Betty Friedan. Therefore, this analysis provides an interpretation of the relationalities, contradictions, embodiments, and silences in Day's autobiographyThe Long Loneliness (1952) in order to gain insight into the way in which she 'frames' her 'self' as a woman amongst Cold War discourse. This analysis seeks to critically examine Dorothy's autobiography through a feminist lens which understands the act of writing an autobiography as a performative act (Smith, 1998), therefore enabling an analysis that focuses on concepts of subjectivity and agency, thus challenging essentialist notions of identity. This interpretation reveals the ways in which Day positions her subjective 'self' through discourse and how the autobiographical 'self' depicts moments of agency, resistance, and potentialities for change as she both conforms to and resists hegemonic discourse regarding femininity in order to speak with and against the public discourse surrounding her as 'Moscow Mary', thus...

Dorothy Day (1897-1980) byla progresivní a revoluční aktivistka, která zasvětila svůj život bojům s válečnými, chudobami, bezdomovectvím a represivními kapitalistickými politikami, stále však stála za esencialistickými představami o genderu a byla kritická vůči genderové politice Emmy Goldman a mnoho feministek druhé vlny, jako je Betty Friedan. Tato analýza proto poskytuje interpretaci vztahů, rozporů, ztělesnění a mlčení v Denní autobiografii Dlouhá osamělost (1952), aby bylo možné nahlédnout do způsobu, jakým "rámuje" své "já" jako ženu mezi studenou válkou diskurs. Tato analýza se snaží kriticky prozkoumat Dorothyho autobiografii prostřednictvím feministické čočky, která chápe akt psaní autobiografie jako performativního aktu (Smith, 1998), a proto umožňuje analýzu, která se zaměřuje na pojmy subjektivita a agentura, a tak zpochybňuje fundamentalistické představy o identitě. Tato interpretace odhaluje způsoby, kterými Day umísťuje své subjektivní "já" skrze diskurs a jak autobiografické "já" zobrazuje momenty jednání, odporu a potenciálních změn, když se oba přizpůsobují hegemonickým diskurzům o ženskosti a brání jim, aby s nimi hovořily a proti veřejnému diskurzu, který ji obklopuje jako "moskevská Marie", čímž autorizuje její práci a její roli v katolické dělnici.