Autodestruktivní chování u dětí a adolescentů

Abstract

Tématem mé práce je autodestruktivní chování u dětí a adolescentů. Fascinující a děsivý projev lidské agrese, kdy objektem svého násilí se stává jednotlivec sám. Je to fenomén se širokým spektrem projevů, které lze nalézt jak v kategoriích různých duševních poruch, tak i ve společensky tolerované podobě. Někdy je obtížné najít hranici mezi autodestruktivním chováním patologickým a tím, které má kulturní a náboženský charakter. Tato práce se zaměřuje především na abnormální projevy autodestruktivního chování. Existuje řada přístupů, jimiž je můžeme uchopovat. Některé zohledňují motivaci, jiné míru fyzického poškození nebo způsob provedení. Na autodestruktivitu lze také nahlížet z pozic různých vědních oborů. Nejen psychiatrie, ale i filozofie, sociologie a především psychologie nám poskytují nástroje k hlubšímu pochopení.

The theme of my work is self-destructive behavior in children and adolescents. Fascinating and frightening manifestation of human aggression, the object its violence is an individual himself. It is a phenomenon with a wide expressions that can be found both in different categories of mental disorders, as well as in the form of socially tolerated. Sometimes it is difficult to find the boundary between autodestruktivním pathological behavior and the fact that the cultural and religious character. This work focuses on abnormal manifestations autodestruktivního behavior. There are a number of approaches, which is we can seize. Some take into account the motivation level of other physical damage or method of execution. The autodestruktivitu can also be seen positions from different disciplines. Not only psychiatry, but also philosophy, sociology and especially psychology provides us with tools for deeper understanding.