Development of Israeli Strategic Culture: Case of Abraham Accords

Abstract

Since its inception, the State of Israel has faced countless existential threats it was forced to deal with. Through the frequency of these security threats and through the necessity to address them, the Strategic culture of Israel was formed in the last seventy years. The concept of Strategic culture represents a context and identity of a state in the accommodation of strategic goals and in the formulation of ways how to achieve these goals. Through Strategic culture, state political leaders were imprinted with verified patterns of behavior in formulations of national security strategies. Political leaders are therefore understood as carriers of Strategic culture and labeled as Strategic agents. The strategies of the highest order are often regarded as "Grand Strategies", which focus on the most basic and the most essential strategic goals of a state. In the essence, Grand Strategy is a sophisticated set of precisely defined strategic goals and means, but also a set of defined ways how to best utilize disposable means to achieve preset goals. In this diploma thesis, I shall attempt to approach Strategic culture as a core component of Grand Strategy. I shall look at Strategic culture as a context, though which Grand Strategies can be explained and justified. My research will focus on the mechanisms...

Od svého založení byl stát Izrael postaven před nespočet existenčních hrozeb, se kterými byl nucen se vypořádat. Pro četnost výskytu těchto bezpečnostních hrozeb a nutnost na tyto hrozby reagovat se za posledních sedmdesát let utvářela strategická kultura Izraele. Koncept strategické kultury představuje kontext a identitu státu při stanovení strategických cílů a formulaci způsobů, jak těchto cílů dosáhnout. Skrze strategickou kulturu jsou vůdcům dané země předávány a vštěpovány zkušenostmi ověřené vzory chování při vyvíjení bezpečnostní strategie státu. Političtí vůdci tak bývají označováni za nositele strategické kultury, tzv. strategičtí agenti. Pro strategie nejvyššího řádu je často používán výraz "Velké strategie", jež jsou soustředěné na ty nejzákladnější a nejdůležitější strategické cíle příslušného státu. Jedná se v podstatě o podrobný a sofistikovaný soubor jasně definovaných strategických cílů a prostředků, a rovněž způsobů k jejich dosažení a využití. V této diplomové práci se pokusím o uchopení strategické kultury jako prvku, který se nachází v základech utvářené Velké strategie. Pokusím se nahlédnout na strategickou kulturu jako na kontext, prostřednictvím kterého mohou být Velké strategie vysvětlovány a ospravedlňovány. Svůj výzkum hodlám zaměřit na analýzu mechanismů jednotlivých...