Mírové uspořádání teritoriálního konfliktu: případ Ekvádoru a Peru

Abstract

This thesis analyses the peace process between Ecuador and Peru and stimulates discussion in the field of conflict resolution. On Monday, October 26th, 1998, President of Peru Alberto Fujimori and Ecuador Jamil Mahuad Witt signed an international agreement that ended more than 150 years lasting territorial conflict. A series of hostile acts and armed conflicts have accompanied these neighbouring states for decades. Four states became the guarantor of the peace treaty: Brazil, the United States, Argentina and Chile. Complicated negotiations began in 1995 after a short war on the Cenepa River. The negotiating teams of the guaranteeing states used various mediation strategies, including the organization of negotiations, sanctions and financial incentives. The aim of this qualitative case study is an analysis of the causes of successful mediation performed by the guaranteeing states. The research follows the theoretical part, which describes the so-called contingency approach and ripeness theory.

Tato diplomová práce analyzuje mírový proces mezi Ekvádorem a Peru a přispívá do odborné diskuze v oblasti řešení konfliktů. V pondělí 26. října 1998 prezident Peru Alberto Fujimori a Ekvádoru Jamil Mahuad Witt podepsali mezinárodní dohodu, která ukončila více než 150 let trvající teritoriální konflikt. Série nepřátelských aktů a ozbrojených konfliktů provázela tyto sousedící státy po desetiletí. Garantem mírové smlouvy se staly čtyři státy: Brazílie, Spojené státy, Argentina a Chile. Komplikované jednání začalo v roce 1995 po krátké válce u řeky Cenepa. Vyjednávací týmy garantujících států využily různé strategie mediace, mj. organizaci jednání, sankce a finanční pobídky. Cílem této práce je, za využití kvalitativní případové studie, analyzovat příčiny úspěchu mediace garantujících států. Výzkum navazuje na teoretickou část, ve které je popsán tzv. kontingenční přístup a teorie zralosti konfliktu.