The Old Norse Periphrastic Future: The Origin, Grammaticalization and Meaning

Abstract

Tématem dizertační práce je původ staroseverského perifrastického futura. V první části jsou představeny hlavní způsoby vyjádření budoucnosti ve staroseverštině. Z přehledu vyplývá, že hlavním exponentem futura ve staroseverštině je - narozdíl od jiných starogermánských jazyků - pomocné sloveso munu, a to jak z hlediska frekvence, tak i z hlediska svého neutrálního významu. Jako takové je doloženo i v nejstarších pramenech z 9. století, skaldských básních. Tyto charakteristiky slovesa munu jsou v kontrastu s druhým exponentem perifrastického futura, slovesem skulu, které bylo méně časté a výrazně modálnější. Temporální charakter slovesa munu a modální charakter skulu je dále demonstrován pomocí analýzy prostředků vyjádření budoucnosti ve staroseverských proroctvích a kletbách. Následující rozbor gramatikalizace slovesa munu ukazuje, že již v 9. století se u slovesa vyvinuly významy odvozené z budoucnosti (zejména význam pravděpodobnosti). Z toho vyplývá, že munu muselo být běžně užíváno v budoucím významu už relativně dlouho před 9. stoletím. Další doklad naznačující, že munu bylo v severogermánštině používáno již v rané době jako pomocné budoucí sloveso, pochází z rekonstrukce jeho morfologického vývoje. Ten ukazuje, že munu přešlo ze třídy pravidelných slabých sloves do třídy préterito-prézentní,...

The subject of the dissertation is the origin of the Old Norse periphrastic future. First, it is shown that the main exponent of future in Old Norse, as opposed to other old Germanic languages, is the auxiliary verb munu, both in terms of its frequency and its remarkably neutral meaning. It is attested as such even in the oldest 9th century sources, the Skaldic poems. These characteristics of munu are in contrast with the other exponent of the periphrastic future, the verb skulu, which was less frequent and more modal. The futural character of munu and the modal character of skulu are further demonstrated by an analysis of the means of future expression used in prophecies and curses. Discussion of the grammaticalization of munu has shown that as early as the 9th century the verb had developed meanings that are derived from future (particularly the probability meaning). Hence, the futural use must have been fairly common for a considerably long period before the first attestations. Further evidence for the early use of munu-future in North Germanic comes from the reconstruction of the morphological development of the verb. It shows a transition from the class of regular weak verbs to the preterite-present class which was associated with modal/function verbs in Germanic. These findings show that the...