Deleuze a komunikace. Možnosti rhizomu jako modelu umělecké komunikace

Abstract

In this work, I examine the hypothesis that the territorial nature of a work of art, as defined by Gilles Deleuze, provides the lexicon for the establishment of artistic communication. Confronted with Deleuze's critical grasp of the notion that communication is creative, we are required to rethink the positions of interpretation and representation in experiencing artwork. This effort commences with the proposal of a communication model based on the qualitative aspects of communication that support the semiotic nature of artistic creation. Thus, it can be established that the communicative essence of art is not based on the transmission of a specific meaning, but rather an emphasis on the affective plane of sharing. Such shift presupposes the fusion of the individual roles of the functionality of the communication scheme and the focus on the performative level of reception. Keywords: Deleuze, communication, art, map, performative reception

V této práci se zabývám hypotézou, že Deleuzem definovaná teritoriální povaha uměleckého díla se stává základem pro koncepci umělecké komunikace, která se vyznačuje kreativitou. Představa komunikace jako kreativní, konfrontovaná s Deleuzovým kritickým uchopením pojmu komunikace vyžaduje přehodnocení pozice interpretace s reprezentace v rámci zkušenosti s uměleckým dílem. Východiskem této snahy je návrh komunikačního modelu opírající se o kvalitativní aspekty komunikace, která podporuje sémiotickou podstatu umělecké tvorby. Tento model představuje komunikační podstatu umění, která nespočívá v přenosu konkrétního významu, ale na vyzdvižení afektivní roviny sdílení. Takový posun předpokládá pronikání rolí jednotlivých činitelů komunikačního schématu a zaměření se na performativní rovinu recepce. Klíčová slova: Deleuze, komunikace, umění, mapa, performativní recepce