Ústavněprávní vývoj sovětské okupační zóny a Německé demokratické republiky v letech 1945 - 1990

Abstract

Ústavní právo vtělené do ústavněprávních norem je odrazem politického systému. Bylo tak tomu tak i v případě ústav socialistické Německé demokratické republiky. Ale obraz, který psané ústavy (a zejm. první ústava NDR z roku 1949) o východoněmeckém státu podávaly, by zůstal zkreslený a pokřivený, kdyby do něho nebyl zahrnut rozbor reálných mocenskopolitických podmínek a forem realizace ústavy (například v oblasti záruk základních práv a svobod). Předložená práce se proto musela podrobně zaměřit i na ústavu faktickou, kterou psané ústavní právo odkrývalo často pouze v náznacích. Faktický ústavněprávní systém NDR byl determinován především následujícími prvky: vedoucí úlohou komunistické strany, principem jednoty moci a demokratickým centralismem. Německá demokratická republika byla totalitním státem ovládaným komunistickou stranou (s názvem Jednotná socialistická strana Německa, SBD), která se považovala za předvoj dělnické třídy a nástroj realizace marxisticko-Ieninské ideologie. Svůj mocenský primát vyvozovali komunisté z přesvědčeni, že realizují objektivní dějinnou nutnost. Východoněmecký režim proto charakterizovala vyloučení jakýchkoli forem politické plurality a důsledné podrobení všech oblastí Společnosti a státu vůli jediného rozhodovacího centra - ústředních orgánů SBD. Německou demokratickou...