Kleanthův hymnus na Dia v kontextu řeckého archaického myšlení

Abstract

Práce v obecné části stopuje archaické motivy ve stoické a především Kleanthově kosmologii, zvláště v jeho pojetí tonu, věnuje se poměru Kleantha a Stoy ke presokratikům a zejména Hérakleitovi jako takovým. Podrobuje zkoumání zachování textu Hérakleitova spisu pro Stou a vlivy různých verzí chápání Hérakleita na stoickou recepci. Ve zvláštní části se věnuji místu Hymnu na Dia ve hymnické tradici, zejména vlivu Aischylovu, který v sobě nese četné archaické prvky. V závěrečné pasáži následuje snad úplný výčet paralel mezi dochovanými zlomky Hérakleitova spisu a Kleanthovým Hymnem.

In its general part, this study tracks archaic motives in the Stoic (and at the first place Kleanthes') cosmology, in particular in respect of his conception of tonos. It concerns the relationship between the Stoics and the pre-Socratic philosophers as such, namely their attitude to Heraclitus. The study examines the transition of the text of Heraclitus' book to the Stoa and the role of different interpretations of Heraclitus as to the Stoic reception. In its special part, I concentrate on the place of the Hymn to Zeus in the hymnal tradition, especially on the influence of Aeschylus who carries many archaic elements. The final passage contains, hopefully, a complete list of parallels between the extant fragments of Heraclitus and the Hymn of Cleanthes.