Power to Resist: A Case Study of Czechoslovakia in 1968

Abstract

Issuing threats of military action against opponents is a standard tool that states use to get what they desire. Yet, the history of issuing military threats has not followed realist argument about the decisiveness of power in international relations. In fact, more powerful states cannot get what they want through threats. It is puzzling why states resist coercion when facing a militarily superior state. To answer that question, this master's thesis seeks to explore the logic behind Czechoslovak unwillingness to comply with demands of the "Five" Warsaw Treaty Organization states, which demanded an end to the Prague Spring reforms. The 1968 Czechoslovak case is especially valuable for the crushing power asymmetry between the coalition of challengers and the target of the military threats. I extract four plausible explanations from the literature on coercion, which validity to account for Czechoslovak behaviour is then analysed. I argue, that the most significant factor was the domestic political dynamic inside Czechoslovakia, which served to Czechoslovak officials as the argument during the bargaining process with the "Warsaw Five". Besides that, it also limited the possibility to implement the demanded measures.

Využívání hrozeb použití vojenské síly vůči svým oponentům je standartním nástrojem států v mezinárodním prostředí. Nicméně historická data ukazují, že mocnější státy nejsou v prosazování svých zájmů tímto způsobem úspěšné. Tento poznatek významně omezuje platnost argumentu o ústřední roli moci v mezinárodních vztazích zastávaný realistickou školou. Je otázkou, proč státy, které jsou v očividně slabší pozici, odolávají donucování. Za účelem hledání odpovědi, zkoumá tato magisterská práce možné příčiny odporu Československa k požadavkům pěti států Varšavské smlouvy v roce 1968, které usilovaly o ukončení reforem Pražského jara. Tento případ je analyticky cenný kvůli nezpochybnitelné mocenské asymetrii mezi Československem a koalicí vyzyvatelů v čele se Sovětským svazem. V tomto textu pracuji se čtyřmi možnými vysvětleními, jejichž validitu na případu Československa zkoumám. Tvrdím, že nejpravděpodobnějším vysvětlením byla mobilizace občanské společnosti, kterou představitelé Československa použili jako argument při jednáních s představiteli ,,Varšavské Pětky", ale která zároveň omezovala jejich možnost splnit dané požadavky.