Chinese Economic Statecraft in Central Asia: the Case of Kyrgyzstan

Abstract

This work delves into the modalities of Chinese economic incentives and their reception in Kyrgyzstan. After tracing the rise of China as the main economic power in Central Asia since 2000, it uses Blanchard's and Ripsman's theory of economic statecraft to evaluate Kyrgyzstan's level of stateness and its susceptibility to economic inducements during president Atambayev's era. The objective is to address the issue of economic statecraft from the perspective of the target state and explain why Kyrgyzstan's co-operation with China has been less successful than in the case of other Central Asian countries. Kyrgyzstan's overall level of stateness was low but it did not result in compliance with Chinese demands. Instead, the low level of stateness prevented the government from overcoming domestic resistance to Chinese projects and implementing compliant behavior. Developmental aid and investment designed to favor the expansion of Chinese enterprises failed to gain the support of public opinion and contributed to the rise of anti-Chinese sentiment due to their involvement in corruption affairs and public scandals. Russia as a third-party actor represented an alternative for Kyrgyz policymakers and might have supported the resistance to Chinese endeavors.

Tato práce se věnuje čínským ekonomickým stimulům v Kyrgyzstánu. Nejprve představuje vzestup Číny jako hlavní ekonomické síly ve Střední Asii od roku 2000 a následně používá Blanchardovu a Ripsmanovu teorii ekonomické politiky k určení úrovně státnosti Kyrgyzstánu a pravděpodobnosti jeho podlehnutí ekonomickým stimulům během éry prezidenta Atambajeva. Cílem je poskytnout pohled na ekonomickou politiku z perspektivy přijímajícího státu a vysvětlit, proč spolupráce Kyrgyzstánu s Čínou byla méně úspěšná než v případě ostatních středoasijských zemí. Přestože celková úroveň státnosti Kyrgyzstánu byla nízká, nedošlo ke splnění všech požadavků čínské strany. Nízká míra státnosti neumožnila vládě překonat domácí odpor vůči čínským projektům a vynutit si realizaci projektů. Čínská rozvojová pomoc a investice, ve skutečnosti zaměřené na expanzi čínských podniků, nezískaly podporu veřejného mínění a kvůli svému zapojení do korupčních afér a veřejných skandálů přispěly k nárůstu protičínských nálad. Rusko v roli třetí strany představovalo alternativu pro kyrgyzské politiky a mohlo podpořit odpor Kyrgyzstánu vůči čínským snahám.