Polský stranický systém a perspektivy jeho stabilizace po volbách 2007

Abstract

Polský stranický systém je tvrdým oříškem, na kterém se vždy nemilosrdně testovaly všemožné politologické předpovědi a hypotézy. Ironicky řečeno, posledním a dosud jediným uspokojivým tvrzením týkajícím se podoby, vývoje a budoucích vyhlídek tohoto systému bylo převažující hodnocení z počátku 90. let. - polský stranický systém není konsolidován a je v pohybu. Od té doby se zhroutila optimistická vidina z poloviny 90. let, totiž že by Polsko mohlo směřovat ke stranické koncentraci, ústící v pravolevou bipolaritu, potažmo stabilitu a akceschopnost vlád. Zastánci volebního inženýrství v této souvislosti vkládali nemalé naděje do volební reformy z roku 19931. Nenaplnila se ani pozdější představa trvalejší dominance stabilní a konsolidované postkomunistické levice. Jestliže tedy existuje nějaká pravidelnost ve vývoji polské stranické politiky, pak snad jen vtom , jak nekompromisně a nesmlouvavě je každý takový "slibně" se rozvíjející trend vzápětí ukončen něčím neočekávaným. Platí tedy stále zmíněná teze z počátku 90. let? To by byl asi příliš snadný únik od badatelské otázky. Vždyť podle Sartoriho kritérií bychom mohli současné Polsko stěží klasifikovat jako atomizovaný pluralismus. Po volbách 2001 a 2005 se v Sejmu setkáváme se stejnou šesticí stran a po posledních volbách 2007 byla dokonce zredukována na...