Doktrína ,,unwilling or unable" a její vývoj v mezinárodním právu

Abstract

Doktrína unwilling or unable a její vývoj v mezinárodním právu Abstrakt Doktrína unwilling or unable představuje reakci mezinárodního společenství na stále narůstající přítomnost nestátních aktérů na mezinárodním poli. Podle této doktríny je stát napadený útokem ze strany nestátního aktéra oprávněn zasáhnout na území státu útočiště tohoto aktéra, a to za předpokladu, že je stát útočiště neochoten či neschopen se s hrozbou vypořádat sám. To ve svém důsledku znamená, že stát útočiště musí strpět zásah v sebeobraně na svém území přesto, že se sám k použití síly neuchýlil - útok nestátního aktéra mu není přičitatelný. Tato práce se nejprve zabývá konceptem práva na sebeobranu, a to z hlediska jeho dvou rovnocenných obsahových zdrojů - obyčejového a smluvního mezinárodního práva. Oba tyto zdroje stanoví pro výkon práva na sebeobranu určité podmínky či předpoklady. V případě práva obyčejového jde o podmínky nezbytnosti, přiměřenosti a bezprostřednosti. Charta OSN pak jako předpoklad výkonu práva na sebeobranu zakotvuje ozbrojený útok. Vzhledem k tomu, že doktrína unwilling or unable je specifickým příkladem toho, jak státy odůvodňují své ozbrojené zásahy proti teroristům a jiným nestátním aktérům na území cizího státu, zabývá se tato práce též přípustností práva na sebeobranu proti nestátním aktérům obecně....

The unwilling or unable doctrine and its development in international law Abstract The unwilling or unable doctrine represents a response of the international community to the increasing presence of non-state actors in international relations. According to this doctrine, a state who suffers an attack by a non-state actor is entitled to intervene in the territory of the state where this non-state actor finds its harbour, given that this state is unwilling or unable to tackle the threat alone. This, in turn, means that the harbouring state must endure an intervention by the attacked state on its territory, even though the harbouring state has not resorted to the use of force itself - the action of the non-state actor is not attributable to it. This thesis first pays attention to the concept of self-defence, in terms of its two equivalent content sources - customary and contractual international law. Both of these sources set certain (pre)conditions for the exercise of the right to self-defence. In the case of customary law, these are conditions of necessity, proportionality and immediacy. The UN Charter then determines one further precondition for exercising the right to self-defence - the existence of a previous armed attack. Given that the unwilling or unable doctrine is a specific example of how states...