Pozdně antické paláce římského a post-římského světa (3. - 8. století)

Abstract

Předkládaná disertační práce zpracovává palácovou architekturu pozdní antiky v její celé historické šíři (3.-8.st.), začínaje od paláců římské nobili a konče v rezidencích umajovských kalifů na jedné a palácích Karla Velkého na straně druhé. Pozornost je věnována především třem zásadním otázkám: 1) Zda nebo jak se projevovala funkce jednotlivých palácových staveb (privátní, císařské a královské, správní, biskupské) v jejich architektuře. 2) Inovace v pozdější římské a raně byzantské architektuře. 3) Kontinuita a změny v palácové architektuře v post-římské době. Bod 1 ukazuje, že palácová architektura pozdní antiky není v této studii zkoumána jen z formalistického hlediska (zjednodušeně jako srovnávání půdorysných typů), ale v souvislosti s funkcí jednotlivých staveb a také v jejich kulturním, etnickém a politickém kontextu.

This disertation deals with the palace architecture of Late antiquity, understand as the period between the third and eight century. The author examines palatial buildings and complexes from three points of view: 1) A possibility of interaction between the function and the form in different types of palace (imperial, aristocratic, governor's, episcopal). 2) Innovations in the later Roman and early Byzantine architecture. 3) Continuity and changes in the palatial architecture in the post-Roman period. Point 1 suggests that the late antique palace architecture is surveyed in this study not only from the formal point of view (simple examination of groundplans) but also in connection with a function they served.