Dějiny arabské hudby v době Umajjovců a Abbásovců. Od doby předislámské do poloviny 9. století

Abstract

O hudba v období džáhilíje toho mnoho nevíme, literární hudební památky se nezachovaly. Jisté ale je, že v tomto období, před nástupem islámu, byla poezie na velmi vysoké a propracované úrovni. A právě poezie je v těsném vztahu k tomu, co nazýváme magickým charakterem hudby, kvůli recitaci jednotlivých slov a rytmizaci veršů. Hudební dění v té době soustředilo hlavně kolem vysoce oceňovaných ženských zpěvaček (qajna). S postupným rozšiřováním arabsko-islámské říše jak na východ směrem k Persii, tak na západ po březích severní Afriky si hudba v těchto oblastech velmi zřetelně budovala své místo a zabydlovala se. Literatura zabývající se hudbou, popisem nástrojů a hudební teorií v této době přímo kvetla, jména jako 'Azza al- Majl', Ibn Surajdž a Ibn Misdžah jsou známá i v dnešní době. Hudba se stávala součástí každodenního života, ale i výjimečných událostí, a podobně jako poezii i jí často byla přisuzována tajemná moc a magický účinek.

This diploma work describes the evolution of arabian music from the period before the rise of Islam, through the age of Prophet Muhammad, the orthodox chalifs, up to the period of Umayyads and Abbasids. The main goal of this work is to analyse the historical and social conditions of each epoch, their reference to arabian music, development of musical instruments and theory, brief compendium of the componists, singers and leading artist by that time.