Osthoffov zákon a krátenie dlhých vokálov v gréčtině

Abstract

Osthoffův zákon, formulovaný Hermannem Osthoffem jako pravidlo vysvětlující lepším způsobem střídání dlouhých a krátkých vokálu (diftongů) v některých řeckých paradigmatech než předpoklad starého ablautu, je v předkládané práci zkoumaný formou úvah o možnostech ekonstrukce a historického vývoje paradigmat, v kterých je osthoffovské krácení vokálů běžně předpokládané. r ř Mezi výsledky patří poznatek, že řecké substantiva na - původně flektovali s generalizovaným plným stupněm sufixu --, že zakončení akuzativu plurálu -kmenů *-ans je odvoditelné přímo z indoevropského *-ah2ns a že zakončení indoevropského tematického instrumentálu plurálu bylo *-oh1is. Všeobecným závěrem práce je, že v žádném ze zvážených morfologických problémů není nutné postulovat někdejší působnost Osthoffova zákona, který tak přinejmenším v oblasti ecké historické morfologie ztrácí svou užitečnost.

Osthoff's Law which has been formulated by Hermann Osthoff as a rule explaining the alternation of the long and short vowels (diphtongs) in some Ancient Greek pardigmata in a better way than the assumption of an old ablaut does is investigated in the present study by considering the possibilities of econstruction and the alternatives of historical development of the paradigmata in which is the Osthoffian vowel shortening usually supposed. r * The results are e. g. that Greek nouns in - have used the generalized full grade suffix -- in original inflection, that the desinence of the accusative plural of -stems -ans can be derived immediately from the Indo-European *-ah2ns and that the desinence of Indo-European thematic instrumental plural was *-oh1is. The general conclusion reached is that there is no need to postulate the former operation of Osthoff's Law in any of the considered morphological issues. The Law, in consequence, is loosing his utility at least in the field of Greek historical morphology.