Pareidolie a její evoluční signifikance

Abstract

In our everyday lives, we come across situations where we might get the impression of seeing characters in the clouds, or faces in moon crates. We think that we found a pattern that we can use to beat a slot-machine, that the constellation of the stars influences us, that we hear voices in background noise, or hear tones in it. All these examples are instances of a phenomenon called apophenia. In other words, apophenia denotes situations where we make a pattern recognition error. A special case of apophenia, in which our brains make the error during the immediate sensory information processing, is called pareidolia. Today there is no unified opinion about the definition of apophenia and pareidolia. This thesis is concerned with the findings about pareidolia, whether it is a product of an evolutionary effort to minimize losses and pattern overfitting. Furthermore, it clarifies apophenia with pareidolia as a special case, and offers a more detailed look at face pareidolia; how our brain processes information about faces, differences between the sexes in propensity to face recognition, and a possible explanation of its evolutionary origin. Key words: pareidolia, apophenia, error management, psychotism, perception

V našem každodenním životě můžeme nabýt dojmu, že vidíme v oblacích postavy nebo, obličeje ve stínech měsíčních kráterů. Občas si myslíme, že jsme přišli na vzorec, který nám umožní vyhrát nad hracími automaty, máme dojem, že nás ovlivňuje konstelace hvězd, v šumu slyšíme hlasy, nebo sekvence smysluplných tónů. Všechny tyto situace jsou projevem jevu, který se nazývá apofenie. Jsou to kognitivní chyby, při kterých dochází k rozeznávání neexistujících vzorců. Speciální případ apofenie, kdy se takových chyb dopouští mozek při zpracování bezprostředních smyslových vjemů, nazýváme pareidolie. V současné literatuře nepanuje jednotný názor, co se nazývá apofenií a co pareidolií. Práce se zaobírá především evolucí pareidolie. Snaží se určit, nakolik se jedná o důsledek snahy o minimalizaci ztrát jedince v intencích biologické zdatnosti a rozebírá i jiné důvody kognitivního overfittingu. Dále práce objasňuje apofenii a vymezuje pareidolii jako její speciální případ. Detailněji se zaměřuje na obličejovou formu vizuální pareidolie, která je zdaleka nejprozkoumanějším jevem z diskutované skupiny příbuzných fenoménů. Práce představuje, jakým způsoben zpracovává náš mozek informace ohledně obličejů, pohlavní rozdíly ve vizuální pareidolii a možná vysvětlení evolučního původu tohoto specifického jevu. Klíčová...