Využití dočasného útočiště pro osoby v nouzi v mezinárodním právu a praxi států

Abstract

A temporary refuge for persons in need has become, in various forms, a solution to the mass influx of people around the world. Despite extensive practice, the institute remains almost unregulated by international law, and the only hard law remedy for temporary refuge is the EU Council Directive 2001/55/EC on Temporary protection. However, since the adoption of this Directive, the institute has not been used within the EU. This work aims to make a contribution to the discussion on the suitability of temporary refuge as a solution for a migration crisis in Europe and on a need to regulate this institute by universal international law norms. This thesis is divided into two chapters. The first chapter deals with the scope of a temporary refuge, its legal basis and situations which the institute can be applied to. To describe the situations for which the temporary refuge had been used as a solution to mass influx, the work provides an overview of the solution to mass influx in regions of Africa, Asia and Latin America. The second chapter deals with the analysis of three practical forms of the temporary refuge related to the solution of migration crises in Europe. The first case analyzed is the temporary refuge granted to people fleeing the conflict in the countries of the former Yugoslavia. It focuses...

Dočasné útočiště pro osoby v nouzi se stalo v různých podobách řešením hromadných přílivů osob po celém světě. Přes rozsáhlou praxi však zůstává institut mezinárodním právem téměř neupraven a jediným hard law prostředkem upravujícím dočasné útočiště je Směrnice Rady EU 2001/55/ES o dočasné ochraně. Přesto od přijetí této Směrnice nebyl doposud institut v rámci EU využit. Tato práce si klade za cíl přispět do diskuse o vhodnosti dočasného útočiště jako řešení pro migrační krize v Evropě a potřebě úpravy tohoto institutu univerzálním mezinárodněprávním předpisem. Práce je rozdělena do dvou kapitol, z nichž první se věnuje teoretickému ukotvení institutu v rámci mezinárodního práva, jeho právnímu základu a analyzuje situace, na které lze dočasné útočiště aplikovat. Pro charakteristiku situací, pro něž bylo dočasné útočiště využíváno jako řešení hromadných přílivů, poskytuje práce přehled řešení hromadných přílivů v regionu Afriky, Asie a Latinské Ameriky. Druhá kapitola se věnuje analýze tří úprav dočasného útočiště, které souvisí s řešením migračních krizí v Evropě. Prvním případem je udělování dočasného útočiště osobám prchajícím z konfliktu v zemích bývalé Jugoslávie. Zaměřuje na ochranu udělovanou těmto osobám v Československu a následně v České republice, její právní úpravu a možnost využití...