Vztah jedince a společnosti v románech Jiřího Weila Moskva-hranice a Dřevěná lžíce

Abstract

Tématem práce je vztah jedince a společnosti ve dvojici románů Jiřího Weila ze třicátých let - Moskva-hranice a Dřevěná lžíce. Tento vztah je zkoumán jednak na pozadí soudobých proudů marxistické estetiky, jednak vlastním rozborem obou knih. Práce se skládá z teoretické části, interpretační částí a typologie románových postav. Výchozí interpretační tezí je výzva Růženy Grebeníčkové, aby byly Weilovy romány čteny nikoliv jako svědectví o historické realitě v SSSR, ale především jako svébytná literární díla. V teoretické části jsou představeny dvě literární koncepce, jejichž vliv je ve Weilových románech patrný: umělecké pojetí sovětské avantgardní skupiny LEF a socialistický realismus Bedřicha Václavka. Práce shrnuje programové teze obou těchto proudů, zkoumá jejich implikace pro vztah jedince a společnosti. Pozornost je věnována rozdílnému pojetí skutečnosti v obou koncepcích: lefovské pojetí klade důraz spíše na přítomnost, socialistický realismus spíše na budoucnost. V interpretační části je proveden strukturní a naratologický rozbor obou románů. Ukazuje se přitom, že v různých vrstvách románů se hojně uplatňuje princip juxtapozice. Interpretace dále zkoumá vztah jedince a společnosti s důrazem na pojmovou opozici společenská funkce - lidskost. Variantou takového vztahu je i komunismus, chápaný v...

The topic of the thesis is the relationship between the individual and society in two novels written by Jiří Weil in 1930's - Moskva-hranice and Dřevěná lžíce. This relationship is observed in the context of the Marxist aesthetics of that time and also through literary analysis of both novels. The thesis consists of a theoretical part, an interpretative part and typology of the characters. The primary proposition is an appeal of Růžena Grebeníčková to read the novels not as a testimony of the historical reality in USSR, but as distinctive literary works. In the theoretical part, two conceptions of literature are introduced, the influence of which is evident in Weil's novels: the artistic conception of Soviet avant-garde group LEF, and the socialist realism of Bedřich Václavek. The thesis summarizes the artistic programme of both conceptions, examining their notion of the relationship between the individual and the society. Extra focus is given to to a different concepts of reality in both conceptions. While the LEF emphasizes the present, socialist realism gives more weight to the future. The interpretative part presents a structural and a naratologic analysis. It turns out that juxtaposition is frequently used in various layers of the novels. The interpretation also observes the relationship...