Subjekt vypadávající ze situace

Abstract

Tato práce vedle sebe staví pozdní myšlení Michela Foucaulta týkající se problematiky subjektu a uvažování Jana Císaře o divadle jako komunikaci. Jejím cílem je nastínit možnost chápání individuální péče o sebe jako propedeutiky ke komunikaci s druhými skrze vlastní jednání. Po přiblížení pozic obou autorů následuje analýza situace subjektu a jeho jednání z pozice Foucaultovy etiky a skrze událostní charakter divadelní komunikace. Protože Foucaultovo a Císařovo myšlení neplyne přirozeně v jednotnou teatrologicko-filosofickou koncepci, představuje závěrečná kapitola možné řešení sporných otázek překročením rámce obou probíraných koncepcí za pomoci raných textů Friedricha Nietzscheho a dialogického jednání Ivana Vyskočila.

This work juxtaposes Michel Foucault's late thought on the issue of the subject and Jan Císař's thought on theatre as communication. Its objective is to outline the possibility to understand individual self-care as propaedeutics to the communication with others through one's own act. What follows after explaining the positions of both authors, is an analysis of the subject's situation and the subject's act from the position of Foucault's ethics and through the event nature of theatrical communication. Since Foucault's and Císař's thought does not naturally result in an integrated theatrological/philosophical concept, the final chapter presents a possible solution of the controversial issues consisting in going beyond the two concepts discussed with the help of Friedrich Nietzsche's early texts and of Ivan Vyskočil's dialogue acting.