Radikální strana Srbska v první fázi vývoje tzv. republiky 5. října: cesta radikální strany od zhroucení Miloševićova režimu do vítězství ve volbách r. 2003

Abstract

The diploma thesis will analyse the activities of the Radical Party of Serbia (SRS) in the period following the fall of Slobodan Milosević on October 5, 2000 as a result of mass protests till the parliamentary elections in 2003, when the party won the most seats in the Serbian parliament. The victory of the SRS did not become an isolated incident, but, as it turned out later, represented the beginning of a new trend in Serbian politics: the consolidation, reformatting and return of nationalist forces, which later adopted pro-European rhetoric. The aim of the thesis is, first of all, to determine the reasons and premises of the return, secondly to describe the communication strategy of the SRS in the years 2000-2003, which allowed the party to elaborate an effective electoral message under severely unfavourable conditions. To achieve these aims, the following questions will be examined in particular: 1. Whether the renaissance of the Serbian Radical Party's influence does not reflect the fact that the fall of Milosević's administration did not mean a major turning point in Serbia's political development 2. How broad was the support of the nationalist program in Serbian society during the rule of Milosević and after his fall. 3. To what extent was the SRS ready to take on the role of leader of the...

Diplomová práce se věnuje analýze činnosti Radikální strany Srbska (SRS) v období následujícím po pádu Slobodana Miloševiće 5. října 2000 v důsledku masových protestů, a to až do parlamentních voleb v r. 2003, kdy tato strana získala ve Skupštine Srbska nejvíc mandátů. Vítězství SRS nebylo ojedinělou události, avšak, jak se ukázalo později, představovalo začátek nového směřování srbské politiky ke konsolidaci, návratu a reformování nacionalistických sil, které později převzaly proevropskou rétoriku. Cílem práce za prvé bude stanovit důvody a předpoklady toho návratu, za druhé popsat komunikační strategii SRS v letech 2000-2003, jež straně dovolila za pro ni silně nepříznivých podmínek zformulovat efektivní volební poslání. V rámci analýzy práce zkoumá především následující otázky: 1) Zda renesance vlivu radikální strany neodráží skutečnost, že pád Miloševićovy exekutivy neznamenal zásadní předěl v politickém vývoji Srbska, a že tedy víceméně šlo hlavně o personální změny ve vedení státu. 2) Jak širokou podporu měl nacionalistický program v srbské společnosti v období vlády Miloševiće a po jeho pádu. 3) Do jaké míry byla SRS připravená převzít roli vedoucí nacionalistické síly po pádu Miloševiće.