"Nebesa nejsou humánní..." Filosofická interpretace Příliš hlučné samoty

Abstract

Too Loud a Solitude is one of the most famous texts of Bohumil Hrabal and possibly it is his most philosophical one. The following thesis interprets this text from the philosophical points of view as a statement about modern age and an individuals place in it. Based on one of the central sentences - "The heavens are not humane" - spoken by the protagonist Haňťa in his monologue in, the text is read as defense against incommensurability of the world with an indiviual. Christian a ancient Greek's way of defense are considered as not appliable to the age Haňťa lives at, but also as somehow present in his way of defense, which is described as a specific type of "pábení". "The end of Christian epoch" (as Hrabal himself puts it) which occurs in Too Loud a Solitude is described then in terms of mechanizing and forgetting of actual humane being. Existencial analysis of Haňťa's state after the end of epoch follows. The thesis mostly reffers to following thinkers: Friedrich Nietzsche, Karl Jaspers, Albert Camus and Jean Améry.

Příliš hlučná samota je jedním z nejslavnějších textů Bohumila Hrabala, přičemž je mezi nimi textem pravděpodobně nejfilosofičtějším. Předložená diplomová práce interpretuje tento text z filosofického úhlu pohledu jako výpověď o moderní době a místě jedince v ní. Na základě jedné z centrálních vět textu - "Nebesa nejsou humánní" - je Haňťův monolog čten jako obrana proti nesouměřitelnosti světa s jedincem. Křesťanské a antické řecké způsoby obrany proti této nesouměřitelnosti jsou pojednány jako neodpovídající Haňťově době, ačkoliv jistým způsobem v jeho vlastní obraně přítomné. Ta je popsána jako specifický typ pábení. Následně je pojednán "konec křesťanské epochy" (jak to nazývá sám Hrabal), který se v Příliš hlučné samotě odehrává, a to jako technizace původního lidského bytí a zapomínání na něj. Následuje existenciální analýza Haňťova stavu po konci oné epochy. V práci je nejčastěji odkazováno k následujícím myslitelům: Friedrich Nietzsche, Karl Jaspers, Albert Camus a Jean Améry.