Evolúcia morfológie askospór a ich šírenie u bryofilných zástupcov radu Pezizales

Abstract

Bryophilous Pezizales represent a species-rich group of fungi closely associated with bryophytes. Their ascospore morphology is highly variable and they strongly differ also in the genome size and ecology. They could thus represent an interesting model system for the research of evolution of ascospore morphology and their dispersal. The aims of my thesis were to test whether their genome size, number of nuclei in ascospores and ecology of host bryophyte influence their ascospore morphology and to experimentally test the effect of ascospore morphology on their active dispersal. I studied 52 species of bryophilous Pezizales. I reconstructed their phylogeny based on the sequences of three DNA regions, which I then used for the testing of relationships between individual variables using the phylogenetic generalized least squares. For the majority of species, I obtained measurements from morphometric analysis, genome size measurements using flow cytometry, and determined the number of nuclei in their ascospores using the fluorescent microscopy. I localised the infection apparatus and included also the ecological characteristics of the host bryophytes into the analyses. Using the experiments with horizontal ascospore discharge, I measured the distance of active ascospore ejection and recorded whether...

Bryofilní zástupci řádu Pezizales představují druhově bohatou skupinu hub úzce vázanou na mechorosty. Vyznačují se velmi rozmanitou morfologií askospor, širokým rozsahem velikosti genomu a různorodou ekologií. Jsou proto zajímavým modelovým systémem pro výzkum evoluce morfologie askospor a jejich šíření. Cílem mojí práce bylo zjistit, zda morfologie askospor závisí na velikosti genomu, počtu jader v askosporách, ekologii hostitelských mechorostů a experimentálně též otestovat, jak morfologie askospor ovlivňuje jejich aktivní vystřelování. Sledoval jsem 52 druhů bryofilních Pezizales. Na základě sekvencí tří úseků DNA jsem zrekonstruoval fylogenezi sledovaných druhů, kterou jsem využil při testování vztahů mezi jednotlivými proměnnými pomocí metody fylogenetických generalizovaných nejmenších čtverců. Většinu druhů jsem úspěšně podrobil morfometrické analýze a měření velikosti genomu průtokovou cytometrií, fluorescenční mikroskopií jsem u nich stanovil počet jader. Určil jsem místo připojení infekčního aparátu a do analýz jsem zahrnul i ekologické charakteristiky hostitelských mechorostů. Pomocí experimentů s horizontálním vystřelováním askospor jsem sledoval, do jaké vzdálenosti jsou askospory aktivně vystřelené a zda jsou vystřelené samostatně, nebo tvoří klastry několika askospor. Velikost genomu...