K některým syntaktickým rysům právní italštiny smluv

Abstract

Cílem této práce Je zjistit, zda-li základní syntaktické charakteristiky uváděné v souvislosti s právní italštinou platí rovněž pro právní italštinu smluv jako jednoho ze subsystémů právní italštiny, který v lingvistické literatuře nebyl doposud popsán. Při synchronickém popisu funkčního stylu právní italštiny je totiž obvyklé, že se nepřihlíží k její vnitřní diferenciaci, přestože právní jazyk je funkční styl mimořádně heterogenní. Pro účely této práce jsme používali pojem právní italština obecně, kterým rozumíme jak méně specializovanou administrativní italštinu, tak právní italštinu, kterou je dále možné členit z pragmatického hlediska na tři typologie: texty normativní, interpretační a aplikační. Právní italština smluv náleží k subsystému aplikačních právních projevů. Tento subsystém srovnáváme s rysy právní italštiny (která je obvykle zastoupena normativními texty a kterým italští lingvisté věnují největší pozornost) a s rysy administrativní italštiny, která podle italských lingvistů vypovídá v morfosyntaktickém plánu totožné rysy jako právní italština. V této práci vycházíme z diferenciace právního jazyka na vertikální ose a analyzujeme, zda-li se vnitřní diferenciace právního jazyka odráží v syntaktickém plánu jednoho z jeho subsytémů. Sledujeme především kvantitativní diferenciaci právní italštiny...